Dvě novinky podle zahraničních vědeckých webů: metan by se mohl rozpouštět v "suché vodě", fosilizace není jen geologickým procesem, ale výrazně se na ní podle všeho podílejí i některé bakterie.
Přepravovat a uchovávat metan v plynné podobě je problém. Metan je výbušný, musí se skladovat pod tlakem, navíc plynovody jsou politikum – a lze předpokládat, že příští naleziště budou v oblastech těžko přístupných, třeba tam, kde nám ložiska zpřístupní klimatické změny (oteplování Arktidy, tání věčně zmrzlé půdy-permafrostu apod.).
Metan lze upravit do podoby hydrátu, příprava tohoto „roztoku“ ale vyžaduje vysoký tlak (alespoň chceme-li získat vyšší koncentraci) a navíc se metan ve vodě rozpouští i tak jen pomalu. Chemikové z University of Liverpool proto přišli s myšlenkou „suché vody“. Vzali blíže nespecifikovaný křemičitan (např. ve stylu silikagelu) a nechali ho nasáknout vodou. V této formě lze pak metan do roztoku napumpovat relativně rychle, navíc k dobré rozpustnosti metanu stačí ochladit směs něco nad nulu.
Existuje jistě i celá řada látek vážících metan, tento postup je ale ekonomicky efektivní, protože vystačí s levnými surovinami.
Zdroj: ScienceDaily
Viz také:
Metan z půdy není jen hrozba, ale i surovina
Metan z věčně zmrzlé půdy půjde snad už brzy těžit
Bakterie jsou nepřáteli paleontologů, protože jejich apetit brání fosilizaci. Některé z bakterií by ale překvapivě mohly pomáhat při zachování struktury i tak měkkých tkání, jako jsou embrya. Experimentální ukázku tohoto procesu předvedl tým z Indiana University Bloomington.
Pro tento způsob uchování embrya je samozřejmě třeba splnit celou řadu podmínek. V první řadě musí ke smrti organismu dojít v maximálně slabě oxidačním prostředí, aby se do díla nedaly autolytické enzymy organismu. V takovém prostředí dobře prosperují např. obvyklé mořské bakterie z rodu Pseudoalteromonas. Druhou podmínkou fosilizace je, aby bakterie vylučovaly během metabolismu nějaký trvanlivý minerál, např. nějakou z forem fosforečnanu nebo uhličitanu vápenatého. Některé z bakterií v tomto případě vytvoří v mrtvém embryu tenké filmy a dokáží víceméně zkopírovat jeho strukturu nejen „globálně“, ale až na úrovni jednotlivých buněk. Tuto strukturu lze pak přečíst některou ze zobrazovacích metod s vysokým rozlišením.
Vědět, jak probíhala u fosilních živočichů ontogeneze, je samozřejmě důležité i proto, že to vypovídá hodně o různých evolučních stromečcích. Celá řada organismů má jednotlivá životní stadia, která se od sebe radikálně liší. Neotenie, přidání nebo odbourání určitého stadia patří k významným evolučním procesům.
Zdroj: Eurekalert
O vztahu embryologie a evoluce viz např. článek
Fylogeneze živočišné říše: Trocha zoologické posedlosti a vznik mnohobuněčných živočichů
