Zatímco včera jsme se věnovali Thóře a Mišně, dnes si v poněkud šířeji pojatém matematicko-historicko-filosofickém exkurzu představíme Kabalu. Slovo pochází z hebrejského qabbalah, které přibližně znamená "tradice". Jedná se tedy především o výklad tóry (Mojžíšovy knihy) a talmudu (rabínské texty). Zřejmě nejzajímavějším kabalistickým textem je Kniha Stvoření Sefer Jecira, napsaná někdy ve 2.-6. století. Toto dílo popisuje, jak skládáním z 22 písmen hebrejské abecedy Bůh posléze stvořil celý svět.
V prvním okamžiku stvoření stála před Bohem pouhá písmena ještě nespojená do slov.
"Vyryl, vymodeloval, potěžkal a zaměnil dvaadvacet základních písmen a stvořil z nich všechno stvořené a vše, co kdy bude vytvořeno v budoucnu… Jak je zkombinoval a jak je zaměnil? Alef se všemi Alef, Bet se všemi Bet." Kniha Sefer Jecira je tak vlastně učebnicí kombinatoriky. Ze 2 písmenek lze postavit pouhé 2 kombinace, ze 3 již 6, ze 4 je to 24, z 5 již 120 atd. – matematicky lze uvedený vztah vyjádřit výrazem n! (tedy počtem prvků násobených všemi nižšími celými čísly až do 1. Například počet 24 možností ze 4 písmen dostaneme jako 4 * 3 * 2 *1. Všechny vztahy samozřejmě platí pouze za předpokladu, že v jednom "slově" nemůže být určité písmeno vícekrát.). Celý svět by pak podle Sefer Jecira byl vlastně složen z 22! jakýchsi základních entit. Z hlediska tehdejší matematiky bylo přitom 22! číslem prakticky nekonečným.
Poněkud podobně se popisuje stvoření světa demiurgem v Platónově dialogu Timaios, tam jsou však základní substancí, ze které se kosmos poskládá, čísla, respektive ještě spíše geometrické útvary – rovnoramenné trojúhelníky (viz Platon: Timaios, Kritias, Oikoymenh, Praha, 1996). Možná by tedy v případě Timaia i Sefer Jecira bylo spíše na místě hovořit o vytvoření či zkonstruování kosmu než o stvoření a Platónův demiurgos je především božským řemeslníkem.
Celou kabalu lze pod tímto úhlem pohledu chápat prostě jako jednu z interpretací platonismu. Pokud pythagorejci i platonici soudili, že mírou a počátkem všech věcí jsou čísla, proč se ale v židovském myšlení toto chápání přeneslo spíše na jednotlivé hlásky? Jiří Langer uvádí ve své knize Erotika kabbaly (Horus, Praha, 1991), že jednotlivým souhláskám je možné přiřadit dokonce předem daný abstraktní význam, který nesouvisí s významem slov. Z libovolného textu je možné písmena a jejich smysl přímo "vyextrahovat".
Řada záměn a významových přesunů mezi číslovkami a písmeny mohla snad souviset i s tím, že starověcí Řekové i Židé písmena své abecedy používali také pro zápis číslic. Spojnici mezi Platónem a Sefer Jecira představuje pak zřejmě alexandrijský Žid Filon, který soudil že Tóra je vlastně Slovo-Logos, tedy svět idejí, které existovaly v mysli Boží již před stvořením viditelného světa. Muslimové se zase domnívají, že toto privilegium "první věci" by mělo být přiznáno Koránu a o otázce "co bylo v Boží mysli před stvořením světa" budou později diskutovat nominalisté a realisté ve středověké scholastice.
Fakt, že podle Sefer Jecira byl svět stvořen kombinací písmen, využili pozdější kabalisté, kteří kombinatorickou metodu zkusili aplikovat i na "analýzu" starozákonních textů. Zkoušelo se například skládat skrytý, zašifrovaný text pouze z počátečních písmenek slov textu zjevného. Posvátné texty se často rozkládaly na jednotlivé prvky a z nich se skládaly útvary nové.
Abraham Abufija ve 13. století ve spise "Kabala jmen" dokonce napsal, že takto by se obracet a znova skládat ("roztočit") mělo i samotné posvátné jméno boha JHVH, stejně jako jeho povolené opisy Adonai a Elohim. V 15. století se Pico zaobírá úvahami o tom, že vložením jediného písmena se z JHVH dá získat Ježíšovo jméno. Různé kombinace jednotlivých písmen těchto jmen postupně získávaly charakter zaklínadel. Agrippa z Nettensheimu se kolem roku 1500 dokonce domnívá, že podobnými formulkami je možné získat moc nad démony.
Zřejmě nebizarnější pokus však v tomto ohledu podnikl Raimundus Lullus, který se kolem roku 1300 na kabalistickém základě pokusil zhotovit jakýsi dokonalý filosoficko-logický jazyk, z něhož by šlo automaticky rozhodnout o tom, co je pravda a co ne (Lullovým původním cílem bylo pak na základě těchto pravidel vyvrátit konkurenční náboženství a obrátit celý svět na křesťanství). V Lullově jazyce ovšem na rozdíl od současné abstraktní matematické logiky nelze kombinovat jednotlivé prvky a operace úplně jakkoliv, respektive pouze s omezeními danými formálními pravidly. Některé slovní kombinace zde nemají smysl, protože jsou ve zjevném rozporu s viditelnou zkušeností, do systému je tedy vneseno i kritérium empiričnosti. Lullova kombinatorika je velmi komplikovaná a zájemce o bližší podrobnosti zbývá odkázat například na knihu Umberta Eca Hledání dokonalého jazyka.
Jako zajímavou perličku lze uvést, že podle některých interpretací můžeme vliv Kabaly najít v i díle Franze Kafky. Příslušné teorie uvádí Karl Erich Groezinger v knize Kafka a Kabala (Rybka Publishers, Praha, 1998).
