Pozemský život podle všeho povstal z roztoku složitých organických látek. Vznik aminokyselin a dalších stavebních kamenu dnešních organismů se v těchto podmínkách podařilo napodobit i laboratorně. Zbývá však vyřešit (nejen :-)) jeden problém: V laboratorních podmínkách se pracovalo se značně koncentrovanými roztoky…
Dnešní množství živé/organické hmoty v oceánech je bezpochyby větší, než tomu bylo v době počátku života. Oceán byl tedy tehdy mnohem naředěnější. Je však otázkou, jak by v takovém prostředí mohly probíhat příslušné syntetické reakce. Odpovědí je několik:
– reakce ve velmi řídkém roztoku probíhaly pomaleji, však na prebiotickou evoluci připadalo skoro 1 miliarda let (cca před 4,5 miliardami let vznikla Země, o miliardu let později život). Námitka proto této teorii říká, že v naředěném roztoku nebudou příslušné reakce probíhat jen pomaleji, ale nejspíše do stadia makromolekul nedojdou nikdy.
– reakce probíhaly rychle, ne však v oceánu, ale ve speciálních prostředích, tedy například přímořských jezírcích, u kráterů podmořských sopek atd. Na těchto místech bylo možné dosáhnout vyšších koncentrací organických látek.
Jedna z variant této hypotézy říká, že kondenzační jádra pro vznik složitějších molekul se mohla nacházet také v atmosféře a odtud byly látky spláchnuty do moře prvními dešťovými srážkami. Tato varianta, s níž přišel americký biolog S. Matthews, poněkud připomíná koncepci, podle níž byly místem zrodu života či alespoň složitějších organických látek komety – chvosty komet (v jejich nezamrzlé fázi) svým složením poněkud připomínají pozemskou atmosféru před nástupem plynného kyslíku.
– původní oceán byl poměrně mělký. Život, nebo alespoň složité organické molekuly, tedy vznikly prakticky ihned poté, co se na Zemi objevila první voda v kapalném stádiu. Jak později vody přibývalo, roztok se stával stále zředěnější, ovšem klíčové reakce již byly "hotové". Tato varianta se jeví poměrně pravděpodobnou vzhledem k tomu, že doba vzniku života i oceánu se posouvá stále dále do minulosti Země. Prebiotická evoluce by tedy měla proběhnout prakticky okamžitě.
Tato a předešlá možnost koresponduje s představou o tom, že ještě před živými soustavami mohla jakási dědičnost existovat u částeček jílu. Vznik života na pevných površích by pak byl logičtější než ve volném roztoku. Pevné částečky také mohly fungovat jako specifické katalyzátory reakcí v době, kdy ještě nebyly k dispozici katalyzátory pozdější – RNA a enzymy.
