Některými mechanickými vlastnostmi tento uhlík údajně předčí i diamant, je supertvrdý. Zkoumá se i využití nové formy v elektronice a elektrochemii.
Výchozí molekulou pro přípravu je známý kopací míč – fulleren buckyball, C60. Ten se rozpustí v m-xylenu (dimethylbenzen) a poté se vše vystaví tlaku. Normální buckyball by se za těchto podmínek rozpadl na amorfní strukturu, jenže pokud uvnitř „míče/klece“ je xylen, bude vytlačen, ale uhlíkové kostry si zachovají zbytky uspořádaného stavu. Lze si je představit třeba jako neuspořádané chuchvalce, ale na původních místech mřížky. Podobné hybridy už připraveny byly, u uhlíku jde ale prý o novinku.
Pokud je cílem získat nějaký hybrid mezi amorfní strukturou a krystalem, tlak bylo třeba vyladit – například proto, aby se po jeho vypnutí nezformovaly krystaly do víceméně původní podoby.
Za „divné“ chování uhlíku je v tomto případě odpovědné především rozpouštědlo. Podobných nepolárních organických rozpouštědel existuje celá řada; je zajímavé si představit, že trochu jiné rozpouštědlo by vedlo třeba k obdobné, ale přece jen mírně odlišné formě uhlíku.
Článek na toto téma vyšel v časopisu Science.
Zdroj: Phys.org
Poznámka: Souvisí nějak množství modifikací uhlíku, které se objevily v posledních letech, s tím, že tento prvek představuje kostru organických molekul? (Samozřejmě to může být i tak, že protože známe plasticitu uhlíku, také ho přednostně zkoumáme; navíc to jde, na rozdíl od dejme tomu pevného vodíku, za relativně přístupných teplot a tlaků.)
