Jejich úloha mohla být i mnohem prostší, šlo o způsob uchovávání fosfátu. V nepříznivých podmínkách s nedostatkem fosforu dokáží i dnešní organismy ještě překvapivé triky. Podle autorů studie může život díky tomu přežívat i extrémní podmínky. (Poznámka: Tady mi nějak asociují „arzenové bakterie“, které pak média rovnou začala propojovat s mimozemským životem, a dnes je celá studie spíše zpochybňována.)
Nová studie lehce zpochybňuje či modifikuje běžnou představu původního RNA světa, fosfonukleosidy mohly hrát původně mnohem skromnější roli. Fosfáty jsou samozřejmě nutné v energetickém metabolismu (nejen ATP, ale i samotný cyklus glukózy), fosfolipidy představují základ membrán. Organismy žijící v chudém prostředí, například archea Haloferax volcanii v Mrtvém moři, se musí přímo pást na DNA – nekonzumuje ovšem bity, ale doplňuje tak fosfor.
Nové zjištění praví, že Haloferax volcanii ale dokáže nějaký čas růst a množit se dokonce i tehdy, chybí-li v okolním prostředí fosfor zcela. Musí tedy zmobilizovat vnitřní zdroje a jakoby se trávit zevnitř. Výzkumníci z Německa a Izraele zjistili, že Haloferax volcanii má za normálních okolností 20 kruhových kopií téhož chromozomu, za nedostatku pak ale 10 nebo i jiný počet. (Prokaryota, ať už pravé bakterie, nebo archea, jinak obvykle mají jen jediný kruhový chromozom.) Jde tedy, dalo by se říci, o polyploidní organismus.
K čemu to Haloferax volcanii je? Při zlomech (i více/všech chromozomů) lze samozřejmě spíše složit alespoň nějaký funkční chromozom zpět. Za nedostatku fosfátu ale prostě dceřiné buňky budou obsahovat méně chromozomů, protože si z nich doplní fosfát tam, kde je to nutné pro metabolismus. Naopak striktně funkční ribozomy jsou ponechány.
Zdroj: Phys.org
Poznámky:
– Působí to celé ale hodně krkolomně: Že snad, jak naznačuje původní text, dokonce fungoval RNA svět a v něm DNA jen jako skladiště fosforu? Proč ale fosfáty skladovat takto složitě, pomocí komplexů se sacharidy a dusíkatými bázemi? Totéž pak platí pro takový výklad existence polyploidních organismů.
– Šlo by snad dokonce DNA v buňce i zcela spotřebovat a pak obnovit z RNA (samozřejmě u bakterií, respektive tam, kde se nevyskytuje junk DNA ani dělení na introny a exony; něco jako dělají RNA viry)
