Dnové ledy
Během svých výletů na bruslích po velkých řekách jsem se s nimi – snad naštěstí – moc nesetkával. Typické nejsou ani pro malinké potůčky kousek od pramenů, kolem nichž vedou vděčné zimní trasy pěších turistů. A tak jsem jejich rozsah a význam dost podceňoval.
Na omyl mě upozornil až nad jiné povolaný znalec, inženýr Václav Matoušek. Dnové ledy jsou výborně vidět za silných mrazů na prudkých podhorských říčkách, jako je pošumavská Vydra nebo – na druhém konci Čech – Divoká Orlice a Úpa. Jak vzniká dnový led a jak vypadá? Při mrazech odevzdává voda teplo svému okolí a – pokud už její teplota dosáhla bodu mrazu – výsledkem může být jedině vznik ledu. V prudce tekoucích vodách se ale malé jehličky ledu nemohou udržet na hladině (ačkoliv jsou lehčí než voda sama) – turbulence jimi víří po celé šířce a hloubce toku. Tyhle jehličky (které mohou vnikat také tehdy, když do vody sněží) označujeme souhrnně jako vnitrovodní led. Šanci, že se zastaví, mu poskytují jedině předměty vyčnívající ze dna, zejména balvany, ale i drobnější kaménky nebo třeba prahy jezů – tam narůstají houbovité chomáče dnového ledu. Na kamenitých dnech se posléze drobné ostrůvky dnového ledu propojí do celých desek.
Dnový led uvidíme nejspíš právě v podobě nesouvislých prahů nad jezy nebo jako čepičky na proudu vystavených stranách balvanů v korytech rychle tekoucích potoků a řek. Nebo, pokud je voda čirá, a to je v zimě dost často, i jako nazelenalé, namodralé nebo hnědavé „houby“ prosvítající ode dna. Bližší ohledání ukáže, že jsou narostlé na velkých balvanech nebo na ponořených kmenech.
Někdy stačí malá změna počasí (nebo ani přijít nemusí, stačí, když vývoj dnového ledu dospěje do určitého nerovnovážného stavu) a desky dnového ledu se „odlepí“ ode dna. Způsobí ucpávání koryta a velké výkyvy v průtoku – které mohou iniciovat další změny dále po proudu.
Tento text je úryvkem z knihy:
Radek Mikuláš: Ledové Čechy, Academia 2010
O knize na stránkách vydavatele
