Kosmické dalekohledy chrlí velké množství dat. Ta lze použít pro další různé oblasti výzkumu. Poměrně populární je v poslední době hledání projevů mimozemské civilizace.
Dobrým příkladem je Dysonova sféra, která předpokládá uzavření celé planetární soustavy do obří koule, díky níž civilizace získává energii ze své mateřské hvězdy.
Dysonova sféra a další podobné věci obvykle počítají s civilizacemi, které jsou mnohem vyspělejší než ta naše. Nová studie na to jde ale jinak. Na rozdíl od Dysonovy sféry se nezaměřuje na hvězdu, ale na planetu – a to na takovou, kterou nemusí nutně obývat velmi vyspělá civilizace, ale taková, která je dost možná na podobné úrovni jako my.
Jak se my projevujeme v kosmickém měřítku? Tak třeba šířením rádiových signálů televizního a rozhlasového vysílání do všech směrů (které je mimochodem dost slabé). Jinak nijak. Žijeme totiž na šťastné planetě.
Autoři se zaměřují na planety u červených trpaslíků. Ty budou mít s ohledem na malou vzdálenost od hvězdy vázanou rotaci, což znamená, že na jedné polokouli je věčný den a na druhé věčná noc. Není asi moc výhod podobné „konfigurace“ (snad jen solární baroni by měli radost), za to nevýhod bude poměrně dost. Bohužel dnes nevíme, zda jsou podobné planety méně obyvatelné nebo neobyvatelné. Vše záleží na mnoha neznámých, řeší se to teoretickými modely a zatím nemáme moc informací, které bychom do těchto modelů nasypali.
Studie se ale tomuhle moc nevěnuje. Vychází z předpokladů, že si případná civilizace bude chtít život na své planetě alespoň trochu zpříjemnit. S denní stranou toho moc nenadělá, ale na tu noční by mohla dostat trochu světla prostřednictvím obřích zrcadel rozmístěných ve vesmíru. Podobná zrcadla by mohla být umístěna:
a) Velké zrcadlo v libračním centru L2 soustavy červený trpaslík – planeta. Libračním centrum je takové, ve kterém se přitažlivé a odstředivé síly působící na malé těleso vyrovnávají. Umisťují se tam třeba kosmické dalekohledy.
b) Soustava menších zrcadel na kruhové oběžné dráze planety
c) Soustava menších zrcadel na eliptické oběžné dráze planety
V rámci studie se vědci zaměřili na podobná zrcadla okolo planet o velikosti 0,5 až 2 Země. Podle výsledků simulací bychom měli být schopni podobná zrcadla odhalit ve světelných křivkách tranzitujících exoplanet. Bohužel to není možné u Keplera, ale mělo by to být možné u dalekohledu Jamase Webba, který se do vesmíru chystá v nejbližších letech.
Přítomnost zrcadel by se projevila zejména v období okolo začátku a konce tranzitu a to změnou jasnosti hvězdy v rozsahu asi 4 až 6 procent z hloubky tranzitu u zrcadel, které se pohybují ve vzdálenosti kolem tří planetárních poloměrů. Podobný efekt mohou mít i čistě přírodní příčiny (například prstence), ale jejich efekt bude jiný v různých vlnových délkách.
Převzato z webu Exoplanety.cz, upraveno.
