Jezero Whilans se nachází v západní Antarktidě; pod téměř kilometrovým ledem se zde ukrývá spousta kapalné vody. V roce 2013 se americkému týmu podařilo ledem provrtat a odebrat vzorky vody i ze sedimentu dna. Slawek Tulaczyk z University of California v Santa Cruz nyní na konferenci v Londýně podrobněji popsal, co se přitom zjistilo. V sedimentu se podařilo identifikovat mikrofosilie mořských organismů a zbytky pylu buků a jehličnanů. Pyl je starý kolem 34 milionů led, kdy Antarktida byla zalesněným souostrovím plným fjordů, asi jako současné pobřeží Norska nebo jih Jižního ostrova Nového Zélandu.
Ve tmě, chladu a za velkého tlaku nyní vody jezera obývají úplně jiní tvorové. V první řadě samozřejmě mikroorganismy, ale podařilo se objevit i korýše a ryby. Kde se zde vzali a jak mohou vůbec přežívat? Primární živiny ekosystému možná po celou dobu poskytují pozůstatky dávno mrtvých organismů. Možné je ale i to, že v oblasti probíhala či probíhá sopečná aktivita a jezero má u dna geotermální průduchy. Měření alespoň naznačují, že zde fungují nějaké toky/gradienty tepla, jejichž profil připomíná místa, jako je Yellowstone. Pak by živiny i energie do systému mohly proudit zezdola; nicméně teplé vývěry asi nefungují nepřetržitě po miliony let, ryby i korýši musely dokázat nějak přečkat i hubená mezidobí (?).
Antarktida „plave“ na jezerech i na mnoha jiných místech, zbývá si počkat na další výsledky.
Zdroj: New Scientist
Poznámka: Popsané prostředí trochu připomíná uspořádání typu Biosféra, uzavřený systém s krevetami, řasami a mikroorganismy. Jenže skleněná koule není odstíněna od přísunu energie a za druhé alespoň krevety v ní nepřežijí miliony let (ano, samozřejmě je zase menší).
