Krátce po uvedení Science Worldu přidáváme další rubriky pojmenovanou jako Dopisy. Liší se často po strance formální (7bitova cestina), dále i povinnou douškou "názory nevyjadřují stanovislo redakce". Následující text se zabývá problémy, které u nás údajně existující s uveřejňováním vědeckých textů o lidech, kteří ve vědě něco znamenají. V tomto případě se jedná o poměrně starou kauzu výbušniny zvané Krakaten…
***vlastní dopis následuje***
Toto je dilem jakesi srovnani, jak je to s moznostmi satirickych textu o vede ve svete a u nas. Svet je na to zarizen, ma The Annals of Improbable Research, a satiricke texty se daji uplatnit i v jinych periodikach zamerenych na vedu obecne. Dokonce podle mych zkusenosti maji Editori radsi, kdyz se nejaka opodstatnene kriticka stat o nejake blamazi ku konci obrati do satirickeho nadhledu, neb to vec takrikajic lepe zarazuje do spravneho kontextu. V Cechach samozrejme specializovany casopis na vedeckou satiru neni a nikdy nebude, na to jsme opravdu dost maly narod. Ovsem na druhou stranu mame nekolik periodik, ktera by teoreticky mohla takove veci otiskovat. V praxi to ale neudelaji, pokud je vec smerovana na nejakeho akademickeho VIPa.
Je to samozrejme opet ten vecny problem nezavislosti a provazanosti v malem narode (ktery zejmena predem podkopava moznosti pro zdravou funkci grantoveho hnuti v takove male komunite). Krom toho, delat si srandu v ramci vedy se bere jako jaksi nevhodne, a nakonec se to interpretuje jako utok na posvatne instituce vedy vubec. Je to jako s filmem Hori ma panenko, ktery nakonec cast hasicske obce vzala jako utok na sve zasluzne remeslo vubec, ac Forman jiste nic takoveho na mysli nemel. Clanek vznikl vlastne vznikl uz pred radou mesicu (leto 2000), ale byl zpozden radou ryze technickych problemu, v dusledku kterych se ztratil, a teprve nyni zase vyplaval.
Motto: Dificile est satiram non scribere (Iuvenal – Juvenalis) Za techto okolnosti lze jen ztezi neuchyliti se k satire svezi (z latiny prebasneno u prilezitosti objevu Krakatenu)
Nasledujici text vznikl dokonce hned v pamatnem roce velkeho objevu, o kterem bude rec, tedy L.P. 1993. Historicky o dost predchazel treba specializovany sketch, puvodne urceny pro Ceskeho Plejboje, a po jeho zaniku vysly v Nevidetelnem Psu: http://pes.internet.cz/veda/clanky/14553_0_0_0.html A je uz o dost vic k veci, nakonec ten sketch pro Ceskeho Plejboje by se pri primhoureni jednoho oka dal chapat i jako bodra celebrace velkeho objevu, bylo to trochu na hrane, a az na konci, takze se to taky mohlo v zaplave tech naprosto prulomovych informaci o cinskych panich a divkach prehlednout. (Osobne si myslim, ze by to Cesky Plejboj tutove otisk, kdyby mu jeho samu vlastni existenci neukratila neviditelna ruka trhu.)
Ten dnesni text prosel radou vyvojovych stadii, puvodne byl dosti hladce ucesan a oholen, a primarni tvurci zamer byl otisknout ho treba v Akademickem Bulletinu. Tam dost patril, a vzhledem k matce Akademii byl i dosti setrivy, protoze Akademicky Bulletin je relativne interni, distribuje se jen takrikajic pratelum a znamym. No, a publikovat v nem taky muzou jen dobri pratele. Ja jsem si v nem neskrt nikdy, ac jsem ucinil radu neplatnych pokusu. Na prvni mi nekdy v r. 1991 jeste odpovedeli, byla to obecna uvaha o tom, ze by melo existovat neco jako namitkove rizeni k ruznym kandidatum na vysoke akademicky posty, tak jako jsou treba ty hearings v Americkem Congressu, kde by bylo mozne ventilovat ruzne partikularity a kandidat by na ne mel nejak reagovat. To se pak dost pozna, kdo je kdo. Tehdy mi odpovedeli, ze je to sqela idea, ale zrovna tady a ted to nejde. No, a na dalsi prispevky, taky velmi poctive pripravene, mi uz nikdy neodpovedeli, a to ani na opakovane urgence.
S postupem casu se ten text upgradoval a pribyvalo satiricke komponenty, pri zachovani puvodniho racionalniho jadra, ale ani po sedmi letech jeste nikde nevysel tiskem. Pritom byla rada prilezitosti, naposledy treba vydani vzpominek predsedy akademie (ve kterych sve intelektualni ditko zcela a macessky opomenul). Osobne si myslim, ze to je jen na skodu pomerum v ceske vede. Pokud chcete uplatnovat vyssi narocnost, tak s tim musite zacit od shora a ne od zdola, a krom toho naroky musi narustat smerem vzhuru, a ne naopak.
JEN MALO STUDENTU DOCTE UCEBNICE AZ DO KONCE – A JESTE MNOHEM MENE JEJICH PROFESORU!
Obsah vzpominkoveho knizniho interview predsedy Akademie ved pod pritazlivym nazvem ‚Mysleni jako vasen‘ byl uz nekolikrat v nasich mediich hodnocen. Nechci se proto ted znovu venovat tomu, co v nem je uvedeno, at uz spravne nebo chybne. Chtel bych se ale dotknout jednoho z podstatnych momentu, ktere naopak v knize zmineny nejsou. Nejsem samozrejme troskar, zcela chapu ze pri plnem nasazeni v narocnem vysokem urade vlastne nikdo nemuze vytvorit vyvazene a podrobne pameti. Priznam se, ze jsem po knize sahl hlavne proto, abych se neco dozvedel o dalsich svetovych uspesich objevu, ktery byl nasi verejnosti druhdy oznamen s pravdepodobne vubec nejvetsi pompou v cele historii ceske vedy. Lec, v tom smeru jsem se z elegantni publikace nedozvedel niceho.
Vratme se na chvili o nejakych pet let zpet. Psal se 20. brezen 1993, jaro uz bylo citit ve vzduchu. Bylo to prve jaro Ceske republiky, a nas nejctenejsi list se rozhodl ukazati ceskou vedu v plne sile a krase. Celou jednu tiskovou stranku na to venoval, s graficky narocnym nadpisem Krakaten, do nik v pismenech R a A vkomponoval sestiuhelniky, pridal zdarily akcni snimek fotogenickeho predsedy Akademie ved, a v textu samem pak i jeho mimoradne zajimave sdeleni: ‚Vymysleli jsme … slouceninu, ktera je … dosud nejsilnejsi znamou klasickou vybusinou. Stokrat, mozna i tisickrat silnejsi nez trinitrotoluen, dynamit ci nitroglycerin‘. Dal pak pan predseda vylozil myslenkovy postup, ktery k tomuto velko-objevu vedl, a nakonec oznamil, ze k zavrseni dila je jeste zapotrebi tak 30 tisic dolaru. Ale uz v teto fazi bylo pro nove superexplozivo vymysleno sofistikovane jmeno – Krakaten, prikladne cerpajici z nejlepsich tradic ceske literatury. Po asi jeden a pul roce se pak ona informace objevila i v anglictine v publikaci, kde predseda Akademie byl prvnim z autoru. A pak uz nic, uplne ticho po pesine.
Oznameny objev byl z tech, o kterych se rika, ze laik zasne a odbornik se divi. Ze zidli ta zprava skutecne mohla zvednout jak laiky, tak odborniky. Ale ty druhe v udivu, v udivu nad omylem, ke kteremu doslo. V zasade kazdemu studentu tretiho rocniku chemickeho studia by melo byt jasne, ze neco v tech uvahach neni v poradku. A lidem, kteri jsou takrikajic od fochu, bylo hned toho pamatneho 20. brezna 1993 jasne, ze se jedna o nesmysl. Ona totiz ta trida sloucenin o ktere slo, byla prvne pozorovana uz ve ctyricatych letech, a od te doby se o nich ziskalo jiz znacne mnozstvi poznatku. A ty uplne stacily k okamzitemu zaveru, ze ten utvar o chemickem slozeni C6 nikdy jako pouzitelna vybusina fungovat nebude.
Uz od dob renesance je veda diskusi, konfrontaci nazoru. A tak hned v roce 1993 jsem sedl a napsal strucnou kritiku cele zalezitosti. Dodnes se mi ji nepodarilo v Cechach opublikovat. Ono je totiz to Cesko male, a kazdy odpovedny redaktor ve vedeckem periodiku je soucasne sam tez nejak vedne cinny. A penez je malo, a boj o granty tuhy, a nikoliv zcela transparentni – nikdo proste nechce zbytecne riskovat.
K popularizaci vele-objevu Krakatenu prispela, jak uz to ve vede byva, hra nahody. Brzy po ohlaseni objevu se v Praze konal velky mezinarodni kongres za ucasti i objevitele Krakatenu. V prubehu kongresu doslo k trapne a politovani hodne udalosti, totiz ze neznamy pachatel telefonicky ohlasil pritomnost nebezpecne vybusiny v kongresove budove. Budova byla vyklizena, prohledana, a nebyla nalezena ani trhavina, ani nebyl nikdy zjisten ten taskar, kdo takto jenom pridelal rade lidi zbytecne problemy. Jenze v te neplanovane pauze nekdo nadhodil, jestli nahodou ten taskar nemel na mysli Krakaten. Byl to sibenicni humor, ale pomohl ucastniky zbavit pocitu, ze jsou nekde v Severnim Irsku. Vec nakonec i davala smysl, specielne v zemi, ktera dala svetu Svejka a koncept svejkovin. A v teto podobe se pak i historka sirila vedeckym svetem, a s ni i slava Krakatenu.
Predevsim ale zprava o nove supervybusine vysla i v anglictine v serioznim vedeckem casopise, a svym zpusobem skutecne zaujala. Zaujala i jednoho nositele ceny Alfreda Nobela. Nobeliste maji samozrejme ve vede zvlastni postaveni, a prirozene tez hraji i roli nejvyssich moralnich autorit. Nejen u nas, ale i ve svete dochazi k zcela predcasnemu oznamovani nedostatecne overenych vysledku, ktere se nakonec ukazi byt chybne. Nadto, porusuje se zasada, ze vsechny vysledky maji byt nejprve predlozeny vedecke komunite v odbornych casopisech ci alespon na konferencich.
Teprve kdyz je vse bezpecne overeno a skutecne je i jasny badatelsky ci prakticky vyznam objevu, muze byt vec komunikovana pres media. Opacny postup se povazuje za vazne poruseni vedecke etiky, protoze muze hluboko a dlouhodobe poskodit duveryhodnost vedy v ocich verejnosti. Presne k tomu doslo v neblaze proslulem pripade studene fuze, ktery se nakonec ukazal byt cirym omylem. Autori studene fuze take dali vec mediim drive, nez mohla projit zevrubnou kritickou analyzou zainteresovane vedecke komunity. Fiasko studene fuze bylo svym zpusobem zlomovym momentem, po kterem se velmi zvysila pozornost etice vedecke prace, coz vedlo k cele rade aktivit, aby k dalsim studenym fuzim uz nedochazelo.
Aktivitou nejmene formalni je udileni posmesne-satirickych cen Ignace Nobela. Vec ma i svou veselou, recesni stranku, ale jadrem je oponovani pseudovedeckym vyzkumum. Cena Ignace Nobela (ci Nobelovska anticena) honoruje vydobytky lidskeho ducha v nejruznejsich oblastech jeho nasazeni, splnujici pozadavek, ze nemohou ci nemely by byt reprodukovany. Na akci se otevrene podili nekolik laureatu radne Nobelovy ceny, a dalsi ji podporuji inkognito. A cela ta vec s Krakatenem oslovila jednoho radneho Nobelistu do te miry, ze podal nominaci Krakatenu na tu posmesnou cenu. Svuj zevrubny navrh na ono satiricke oceneni Krakatenu ukoncil slovy: ‚Vim, ze je tezke vybirat laureata ceny Ignace Nobela. Ale jsem presvedcen ze tady mate pred sebou jednoho excelentniho kandidata‘.
Ceska veda je tedy v nadeji. Ale ja si nemyslim, ze veci dojdou az tak daleko. Cilem cen Ignace Nobela je vede pomahat. Situace vedy ve vychodni Evrope je dobre znama, a tak je jasne, ze celosvetova exploze smichu po oceneni Krakatanu, jakkoliv by si ho plne zaslouzil, by taky mohla sfouknout nasi Akademii z povrchu zemskeho. Ani ve vede by nemely existovat kolektivni tresty. Konec koncu, na cenu Ignace Nobela urcite nikdo dychtive nespecha, a je celkem jasne, ze by bylo v danem specifickem pripade fair vyckat, az na dobu po skonceni vrcholoveho pusobeni. Krom toho se vyviji i profil samotne satiricke ceny. Takze spise je Krakaten zatim zarazen v kadrovem vyhledu.
V Americe je ovsem boj s ruznymi nepravostmi ve vede o dost dal, a jeden z principu se casto vyjadruje formuli: ‚Ani ve vede nejsou zadne posvatne kravy‘. To strucne vyjadruje pozadavek jen jednoho metru pro vsechny, zadne dvoji standardy. A skutecne, Amerika ma uz pripady postihu i na Nobelovske urovni. Jeden laureat radne Nobelovy ceny v biologickych vedach musel opustit vysokou akademickou funkci pro nedostatecne odpovedny a kriticky pristup k publikovani vedeckych vysledku; svou spornou praci nakonec odvolal. Tento pripad byl pozoruhodny i tim, ze cast vysetrovani probehla az na urovni Kongresu, za pomoci specialistu tajne sluzby, a vlastne se tahne az podnes. V chemickych vedach byl nedavno postizen badatel do te doby vseobecne povazovny za realneho kandidata na radnou Nobelovu cenu. Stalo se tak proto, ze z grantove zadosti, kterou mel posuzovat, prokazatelne prenesl napady do sve vlastni prihlasky. Nyni po dobu dvou let nebude moci cerpat zadnou podporu z vladnich zdroju. Dosti sokujici zpravy o etickych vedeckych pochybenich ted prichazeji i z Nemecka.
My jsme zatim vzdaleni stavu, ze poklesky proti vedecke etice budou pojednavany podle stejnych reguli, bez ohledu na akademicky rank. Zatimco na americkych univerzitach je uz etika vedecke prace samostatnym kursem pro pokrocile studenty, u nas se prakticky zatim neprednasi. Nekde tady take muze zacinat dvoji standard, ktery pak vede k moralni korupci, k zabranam ve volne vedecke diskusi. Jak rikal rusky Nobelista P. Kapica: ‚Chybovat stale jeste neznamena delat falesnou vedu. Falesna veda je nepriznani chyb, ktere se staly. Pouze tento posledni pristup brzdi zdravy rozvoj vedy‘. Kapica dobre vedel, o cem mluvi – za panovani T. D. Lysenka doslo porusovani etiky vedecke prace az do tvrdych represi kritiku jeho pseudovedy.
Takove nebezpeci v otevrene spolecnosti samozrejme nehrozi, jde hlavne o prestiz a zdravou funkci vedeckeho organismu. V tom ohledu prece jen ale mame jeste rezervy. To ukazuje i nasledujici drobna epizoda. Na jedne akademicke instituci si se zajmem precetli lehce kriticky nazor otisteny v Lidovych novinach prave na ty knizni vzpominky predsedy Akademie (v tom clanku autor recenze samozrejme ani slovem nezminil Krakaten – nakonec to nebyl chemik). Clanek je zaujal, a tak se ho rozhodli povesit na nastenku te instituce. Jak proste, mily Watsone! Omyl – co by dup clanek zaregistrovali i muzove moudri a zkuseni, bdeli a ostraziti, pro svou zivotni zkusenost vazeni a cteni. Lva za ocas tahati nelze, zvlast kdyz s nim sdilis spolecnou klec – platilo to za monarchie, za Nemcu, za komuny.
Tentokrat nikdo nic nikomu nenarizoval, ale ten clanek byl taky co by dup sejmut, ac se jednalo o celostatni noviny, kritika byla mirna, a autor nemel s tou konkretni instituci nic spolecneho. Je to samozrejme zcela trivialni epizoda. O nic opravdu neslo, jenom slyseli travu rust. Ale je to tez ilustrace, ze prece jen jeste nejakou tu chvili transformace nasi vedecke obce musi pokracovat. Napr. az do bodu, ze i aspirant bude moci napsat, ze treba Krakaten je omyl, a po sviznem receznim rizeni mu to otisknou, a jeste treba zvysi stipendium. Ostatne, jeden z velkych muzu vedy uz davno pravil, ze spravny ucenec je nejstastnejsi, kdyz vidi vyrustat takove sve pokracovatele, kteri dokonce opravuji i jeho vlastni chyby. Ale zpet k te nasi nadeji na prvniho (a doufejme, ze i posledniho) Ignace Nobela. V jedne casti sveho navrhoveho listu zmineny radny Nobelista vysvetluje, jak muze k takovym ucebnicovym omylum, jako byl Krakaten, vubec dojit: ‚Je treba rici, ze kinetika vybuchu je diskutovana nanejvys na nekolika strankach ke konci ucebnic fyzikalni chemie. Vetsina studentu si nikdy ty stranky neprojde. Mnohem mene jejich profesoru‘. V anglickem originale to zni skoro jako motto: ‚Most students never come across these pages. Much less professors‘. Staci pod to pripojit autora citatu jako ‚neznamy Nobelista pri nominovani v Cechach vymysleneho Krakatenu na cenu Ignace Nobela‘ (an anonymous Nobelist, when nominating the Czech-made Cracatene for the Ig Nobel Prize) a mate paradni napis na tricko.
Jak znam ceske a zahranicni studenty, tak pujde na dracku, zvlast kdyz ho budou prodavat na Karlove moste ci vedle Narodniho divadla. Nejoprsklejsi studenti v tom tricku budou chodit mozna i na zkousky. A transformace nasi akademy bude skutecne dovrsena, az cesky vedecky pracovnik se nebude rozpakovat vzit se to tricko na sebe az pujde odevzdavat grantovou prihlasku. Veda totiz neni o postech a poctach, veda je o hledani a nalezani pravdy.
Domovská stránka autora je http://shachi.cochem2.tutkie.tut.ac.jp/~slanina/index_e.html
Poznámka redakce: Názory uveřejněné v rubrice dopisy a takto označené nevyjadřují stanovisko redakce.
