Změna se dává do souvislosti s tím, jak se na Titanu střídají roční období. Když Cassini dorazila k Titanu, panovala na severní polokouli zima, nyní se ale otepluje („letní“ slunovrat nastane v roce 2017). Interpretací jevu je celá řada – tak například prý mohlo jít o vlny (jejichž existence v jezerech Titanu je ovšem také sporná), které radary sondy Cassini zachytily, jako by šlo o ostrov. Do úvahy přicházejí i plyny stoupající z mořského dna, které na povrchu vytvářejí strukturu bublin. Může jít o nerozpuštěné bahno, které ani neplave na hladině, ani není usazené na dně, ale všelijak víří a ukládá se „sem a tam“ – podobně jako se to děje v deltách pozemských řek. Možná došlo vlivem zvýšení teploty také k rozpínání látek, které byly předtím schovány pod hladinou.
Každopádně to údajně ukazuje, že Saturnův měsíc je geologicky aktivní a v tomto se podobá Zemi.
Druhá novinka z Titanu se týká ledové krusty, která může existovat pod jeho povrchem. Výpočty gravitace Titanu prý ukazují, že tato vrstva by měla mít relativně vysokou hustotu. Nepůjde tedy o obyčejný led, ale spíše o koncentrovaný kapalný roztok se slaností zhruba Mrtvého moře (tedy až na to, že převládajícími rozpuštěnými látkami mají být síran sodný a draselný).
Takže i když jde o tekutou vodu, alespoň dle pozemských měřítek toto prostředí za příliš příznivé pro život pokládat nemůžeme. Navíc oceán zřejmě periodicky/částečně zamrzá. Pevná fáze je na studenějším horním povrchu, což navíc blokuje chemickou výměnu mezi tímto prostředím a organickými/složitějšími látkami (uhlovodíky, čpavek, možná i jejich sloučeniny) nacházejícími se na povrchu měsíce.
Nejasná je ještě jedna věc. Metan na povrchu Titanu se účinkem záření rychle rozkládá, nejspíš tedy nějakým procesem vzniká ve větší hloubce a uniká nahoru. Jestli oceán/krusta není všude, nebo zda metan dokáže pronikat skrz ně, není jasné.
Zdroj: The Register
