***Pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku
Zajímavou verzi tohoto argumentu svědčící proti možnosti cestování v čase představil ekonom Marc Reinganum.
Reinganum vycházel z toho, že ve světě existuje kladná inflace. Cestovatelé v čase by ovšem mohli finanční prostředky přesouvat v čase sem a tam, což by úrokové míry srazilo na nulu. Tudíž cestovatelé v čase mezi námi neexistují.
Podrobnější rozklad: Pro cestovatele v čase by bylo výhodné uložit určitou částku před x lety a pak se pouze radovat z úroků. Lze namítnout, že by to nemuselo být výnosné, vždyť mohlo dojít k inflaci převyšující úrokovou míru. Jenže to cestovatele v čase nezastaví, protože má k dispozici jakési perpetum mobile. Poprvé zhodnocené prostředky mu nic nebrání znovu uložit na počátku své investice – a tak dále. Díky možnosti opakování bude taková transakce výhodná bez ohledu na výši inflace; stačí pouze, aby úroková míra byla nenulová (obdobně by celý mechanismus fungoval i pro zápornou úrokovou míru).
John D. Barrow ovšem poznamenává, že celý argument není úplně neprůstřelný. Ceny určité komodity se také liší podle místa a to neznamená, že mezi místy nelze cestovat. Je možné, že cestování v čase by s sebou neslo tak vysoké náklady (energetické apod.), že by se prostě tento druh investice nevyplatil – nejednalo by se ovšem o principiální omezení „fyzikálního“ typu.
Zdroj:
Barrow, John D.: Kniha o nekonečnu
Paseka, Praha 2007
