Nová metoda by mohla být podstatně účinnější než dnes používané aktivní uhlí. Jak to má celé fungovat? Součástí kuliček o velikosti asi průměru lidského vlasu jsou proteiny pumpy AcrB. To je jakési čerpadlo, které bakterie používají k tomu, aby se zbavily antibiotik, takže tyto proteiny k antibiotikům (nebo alespoň k některým) vykazují velkou afinitu.
Výzkumníci ovšem směr pumpy obrátili, takže proces nyní směřuje směrem do kuliček a antibiotika se vychytávají z prostředí – tak specificky, že by je snad šlo i znovu nějak využívat. Původní motivace je samozřejmě jiná, koncentrace antibiotik v odpadních a povrchových vodách vytváří/selektuje rezistentní a tedy nám potenciálně nebezpečné bakterie.
Druhou inovací je, že součástí proteinové kuličky se stal i další bakteriální protein, delta-rhodopsin. To je obdoba našeho zrakového pigmentu; tento protein citlivý na světlo mění následkem toho svou strukturu způsobuje pohyb kuličky (to už se zkoušelo i u různých nanostrojků). V zásadě by tedy mohlo stačit nasypat naše kuličky do vody bez toho, že bychom pak vším museli nějak míchat nebo tlačit vodu na aktivní uhlí pod tlakem, energii pohánějící celý proces by dodával jiný zdroj.
Autoři testovali svou technologii na Little River v Miami. Dokázali takto odstranit většinu antibiotik ampicilinu a vankomycinu, ale shodou okolností kuličky chytaly i ethynium bromid, což je chytré fluorescenční barvivo, současně však i karcinogen.
Zdroj: Phys.org
