Trvalo to docela dlouho, postup není snadný. Úspěšná metoda je podobná jako při přípravě 2D křemíku (silicenu). Jednotlivé atomy se přidávají na podkladovou vrstvu za vysokých teplot a extrémního vakua. Zatímco silicen se vytváří na stříbrném substrátu, u germanenu se tento postup nepodařilo reprodukovat. Úspěšní byli vědci v jednom případě při použití zlata (zde jako inspirace posloužila technika, kdy naopak 2D vrstvu zlata lze vytvořit na germaniu), ve druhém s platinou. Že jde opravdu o germanen se prokázalo pomocí spektroskopie a tunelového mikroskopu, který odhalil typické šestiúhelníkové „plástve“ 2D materiálů.
K unikátním vlastnostem germanenu patří jeho schopnost fungovat jako topologický izolátor i za běžné teploty. To znamená, že jde o látku, která vede proud po svém obvodu, nikoliv ale uvnitř.
V přírodě se nic podobného 2D formě germania nevyskytuje. Jako možné uplatnění gemanenu se samozřejmě uvádí elektronika, konkrétně kvantové počítání.
Zdroj: Phys.org
