Příslušné snímky opatřila sedmá Thule Expedition do Grónska, kterou v roce 1932 vedl Knud Rasmussen. Fotografie byly pořízeny z hydroplánu u pobřeží Grónska i dalších arktických ostrovů. Sloužily k vytváření map těchto oblastí, pak skončily v archivech v Dánsku a nadlouho se na ně zapomnělo – až doteď.
Grónské ledovce k sobě přitahují pozornost především z jednoho důvodu: Na rozdíl od ledu na mořské hladině, při jehož roztátí se hladina nezmění (viz Archimédův zákon), tání pozemských ledovců v Grónsku by hladinu oceánu zvednout skutečně mohlo.
Jak se zdá, před 80 lety ale tyto ledovce rychle ustupovaly, aniž si toho někdo všiml. Posléze se stejně nepozorovaně vrátily.
Autorem příslušné studie je profesor Jason Box z Byrd Polar Research Center na Ohio State University. Podle jeho názoru stojí za těmito trendy oxidy síry, které mezitím atmosféru ochladily, ale po opatřeních proti jejich emisím se opět začalo oteplovat (mechanismus zde již mnohokrát zmiňován včetně nápadů dodávat oxid siřičitý do atmosféry uměle, což by nemělo mít negativní efekt v podobě kyselých dešťů). Může být, že dalšímu oteplování dnes brání např. právě probíhající industrializace v Číně a zdejší „špinavé“ technologie.
Nicméně existují i jiné modely, kde větší roli než složení atmosféry hrají cykly sluneční aktivity. Tání ve 30. letech má podle nich původ už v době kolem roku 1840, prý ještě předtím, než průmyslová revoluce mohla začít výrazněji ovlivňovat klima.
Zdroj: The Register
