Nějaké podivné propojení mezi hudbou a kognitivními schopnosti, především těmi matematickými, se předpokládá, přímo nebo alespoň mezi řádky, skoro všude – od antiky (Pythagoras, délky strun…) až třeba po vlivnou knihu Gödel, Escher, Bach.
Samuel Mehr a Elizabeth Spelke ale nyní v PLoS One publikovali článek, že se žádnou souvislost mezi hudebním vzděláním a dalšími dovednostmi zjistit nepodařilo – a to ať už se těmi dalšími dovednostmi myslí inteligence měřená testy nebo školní prospěch.
Vazbě mezi hudbou a inteligencí se má i mezi vědci věřit mj. na základě článku o tzv. Mozartově efektu, který vyšel v Nature (viz např. starší článek, poslech hudby má pozitivně ovlivňovat úlohy vyžadující prostorovou představivost). Tyto výsledky byly posléze odvolány, ale mezitím již stačily ovlivnit mainstreamové postoje i ve vědeckém světě. Ani žádné jiné studie o pozitivním dopadu hudby, byť publikované třeba ve vědeckých časopisech, prý při podrobnější analýze metodicky neobstály (způsoby, jak se provádí randomizace, atd.).
Mehr teď speciálně zkoumal vliv výuky hudby a výtvarného umění na prostorovou představivost, matematické úlohy a bohatství slovní zásoby. Hudební výchova oproti kontrolní skupině neznamenala statisticky významný rozdíl.
Tím není řečeno, že učit děti hudbě nemá smysl z jiných důvodů – hraní na hudební nástroj pěstuje pečlivost a kázeň, jde o součást obecné lidské kultury (tj. hudba se provozuje zřejmě ve všech kulturách), navíc to děti může dokonce i bavit. Dejme tomu, že hudba je v tomto srovnatelná s poezií.
Zdroj: Phys.org
Poznámky:
– Objeví se jistě i jiné statistiky.
– Nicméně s hudbou přijde každý do kontaktu tak jako tak. Otázka možná spíš zní, zda (respektive jak) toto má smysl učit ve škole.
