Někteří bílí trpaslíci by překvapivě mohli mít atmosféru z čistého uhlíku.
Bílý trpaslík je posledním stádiem života velké většiny hvězd vyjma těch nejhmotnějších. Jaderné palivo těchto hvězd postupně vyhoří a po řadě peripetií z nich zbude pořádně zhuštěný objekt řádově velikosti naší Země. Jádro bílých trpaslíků podle dosavadních představ mělo být z uhlíku a kyslíku, které vznikly při jaderné fúzi helia ve druhé polovině života hvězdy. Toto jádro ale před námi skrývá atmosféru tvořená zbylým vodíkem a heliem.
Patrick Dufour a další vědci z University of Arizona Steward Observatory ale při rozboru dat z prohlídky oblohy Sloan Digital Sky Survey objevili (mezi celkem asi 10 000 nově zaznamenanými bílými trpaslíky) osm hvězd, v jejichž atmosféře se vodík ani helium nevyskytuje. Původně si mysleli, že je to tím, že z nějakého důvodu pozorují přímo odhalené pevné jádro hvězdy.
Podivné hvězdy, spadající mezi typ bílých trpaslíků označovaný jako DQ, mají teplotu asi 18-23 000 K (povrch našeho Slunce má přes 5 000 K). Jejich atmosféra je, jak se zdá, tvořená čistým uhlíkem, jiné modely totiž nejsou údajně schopné vyhovět naměřeným spektrům.
Předpokládá se, že hvězdy s uhlíkovou atmosférou by mohly být pozůstatky velmi hmotných a horkých hvězd s teplotou až 200 000 K.
Zdá se, že při vývoji určitého typu trpaslíka se (asi v závislosti na tom, jak konkrétně klesá teplota) nevytvoří atmosféra z vrstvy zbylého helia, ale tuto roli převezme uhlík, který se u běžného bílého trpaslíka „poskládá pod helium“. Ještě těžší kyslík se už ale v atmosféře nevyskytuje, je podobně jako při tradičním scénáři natlačen do jádra hvězdy.
Zdroj: ScienceDaily
Poznámka: Hvězdy s uhlíkovou atmosférou mají vznikat z velmi hmotných hvězd. To se však myslí v kontextu posloupnosti hvězd vedoucí k bílým trpaslíkům, ještě hmotnější hvězdy končí jako supernovy. Příslušná hranice se pohybuje okolo 10násobku hmotnosti našeho Slunce, přesnou hodnotu ale neznáme. Zdá se tedy, že bílí trpaslíci s uhlíkovou atmosférou vznikají z hvězd, kterým nechybělo moc k vývoji směrem k supernově. Každopádně představují dosud neznámou posloupnost hvězdného vývoje – pokud tedy opravdu existují.
