Student World

Venuše je považována za sestru Země. Její hmotnost a velikost nejsou jediná kritéria, ve kterých by se druhá planeta Sluneční soustavy podobala naši rodné hroudě. Na druhou stranu asi uznáte, že dovolenou na Venuši byste trávit nechtěli. Pořádná teplota a tlak. Venuše je nehostinným místem.

Představte si Zemi. Krásná, modrá planeta. Co by se stalo, kdybychom pomalu otáčeli knoflíkem a Země se přibližovala ke Slunci?
Postupně poroste oslunění, tedy množství záření, kterým nás Slunce obdarovává. To konec konců není teorie, v budoucnu se to skutečně stane, až se začne Slunce měnit v rudého obra. To je ale trochu jiný příběh.

Začínáme tedy točit pověstným knoflíkem. Země se přibližuje ke Slunci, množství záření stoupá a o slovo se přihlásí voda. Ta se odpařuje a dostává se vysoko do atmosféry, kde se vlivem UV záření rozloží na vodík a kyslík. Ten prvně jmenovaný pak zmizí v kosmickém prostoru.
Otáčíme knoflíkem ještě více a spouštíme apokalypsu. Mluvíme o oslunění kolem 1,3-1,4. Voda se odpařuje ještě rychleji, vodní pára zvyšuje teplotu (funguje jako skleníkový plyn), tím se odpařuje ještě více vody a tak stále dokola. Dominový efekt nebo spíše spirála smrti. Říká se tomu runaway greenhouse (pádivý skleníkový efekt). Nakonec je tak vysoká teplota, že se do atmosféry začne dostávat i oxid uhličitý z hornin.

A právě do tohoto bodu umístil Stephen Kane a jeho kolegové (Penn State University) vnější okraj Venušiny zóny. Ten vnitřní pak leží v oblasti, kde už je záření tak vysoké, že tam žádná atmosféra dlouhodobě nevydrží. Hvězdný vítr ji zlikviduje.

Vědci se pokusili nejen definovat Venušinu zónu (což není moc snadné, modely jsou ošidné a o planetách toho moc nevíme), ale také najít kandidáty uvnitř této zóny. Přesněji: říci nám, jak časté takové kolegyně Venuše jsou.

Je totiž dobré v souvislosti s touto studií upozornit, že velikost planety a její údajná pozice v obyvatelné oblasti nejsou vstupenkou do světa obyvatelných světů. Jak ukazuje Venuše, záleží také na oslunění, složení atmosféry apod.

Kane a jeho kolegové našli v datech z Keplera celkem 43 kandidátů (0,5 až 1,4 poloměrů Země). Díky tomu odhadli, že by se planety o velikosti Země mohly vyskytovat ve Venušině zóně v počtu 0,32 planet na hvězdu u červených trpaslíků a 0,45 planet u hvězd spektrální třídy GK (hvězdy podobné Slunci).

Převzato z webu Exoplanety.cz, upraveno.

Poznámky PH:

Co se týče budoucnosti Země a pádivého skleníkového efektu, viz také článek Budoucnost podle knihy Život a smrt planety Země
Protože množství tepla dodávaného sluncem roste, Venuše mohla být před pár miliardami let podobný Zemi, obyvatelná: Byla kdysi Venuše podobnější Zemi.
Zóna Venuše nebo obyvatelná zóna se v průběhu času posouvají. Nakonec Země málem celá zmrzla, život vznikal v horkém prostředí podmořských vývěrů, takže v minulosti Venuše dokonce mohla být i obyvatelnější než Země.

autor Petr Kubala