Porozumění průběhu reakce by mohlo vést k nějaké úpravě designu, aby li-on baterie tyto potenciálně nebezpečné neplechy prováděly s menší pravděpodobností. Ne že by k tomu dnes docházelo často a že by vzplanutí baterek v mobilu končila smrtí, nicméně řeší se kvůli tomu třeba i to, zda se náklady baterií mohou přepravovat v letadlech.
Konkrétně se nyní v bateriích pomocí 3D snímkování sledovalo především vytváření a dalších chování plynových kapes a vývoj teploty. Dříve se tyto mechanismy analyzovaly jen pomocí rentgenové počítačové tomografie, nyní byly nasazeny techniky jako laser ID15A, termovize a vysokoenergetický synchrotronový rentgen (?). Baterie se také pouze nezkoumaly za běžných provozních podmínek, ale jejich povrch se zkoušel zahřívat nad 250 C.
Způsob exploze závisel na tom, zda baterie měla podpůrnou měděnou vrstvu, která má zvyšovat bezpečnost. V takovém případě k výbuchu docházelo skutečně až mnohem později, v okamžiku tání mědi, tj. až nad 1 000 C.
