***pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku
Arabské číslice se v Evropě kupodivu prosazovaly poměrně pomalu. Jaké byly příčiny tohoto vývoje, když výhody pozičního zápisu oproti číslicím římským vypadají naprosto neoddiskutovatelně?
V první řadě sehrál roli odpor některých církevních institucí. Na arabské číslice bylo pohlíženo jako na techniku muslimů či židů, jejich použití bylo přirovnáváno až k černé magii. Papež Silvestr II. se sice už kolem roku 1000 proti těmto názorům postavil a zavádění arabských číslic podporoval, jeho názory ale značně předběhly svoji dobu.
Od 12. století začaly arabské číslice postupně prosazovaly jak na univerzitách, tak i v obchodní sféře. I zde ale došlo k nejednomu kroku zpět – tak například v roce 1299 bylo ve Florencii zakázáno používat tyto číslice v obchodních smlouvách i v účetnictví. Příčina zákazu tentokrát nebyla náboženská – dosud neustálený způsob zápisu arabských číslic totiž sváděl k podvodům (připsáním jedné nuly na konec se v pozičním systému dalo také snadněji dodatečně měnit zápisy než u římských znaků).
Významnou roli pro přijetí arabských číslic sehrál také papír. Výpočty se v té době totiž prováděly -spíše než přímo s římskými číslicemi – s různými abaky a podobnými počítadly. Masové rozšíření papíru od 12. století umožnilo začít efektivně provádět výpočty v psané formě. To mělo několik výhod – na rozdíl od počítadel, kde se sem a tam přesouvaly různé kamínky, zůstávala v tomto případě zachována celá historie výpočtu a bylo snadno možné zkontrolovat jeho správnost/provést zkoušku. „Algoritmici“, jak se poněkud nepřesně označovali zastánci arabských číslic oproti „abakistům“, získali díky tomu navrch.
Další významnou úlohu zde přinesl knihtisk, takže v 16. století již arabský způsob zápisu číslic jasně triumfoval.
Zdroj: A. P. Juškevič: Dějiny matematiky ve středověku, Academia, Praha, 1977
