pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku
Jak převést chemickou energii na kinetickou? Snadno, například výbuchem. Pokud ale chceme, aby kinetická energie byla nějak „uspořádaná“, máme úlohu o dost těžší. Jednou z možností je systém spalovacího motoru. Také živé organismy mají celé složité systémy a dalo by se říct, že právě schopnost uspořádaných přeměn mezi jednotlivými formami energie je jednou z hlavních charakteristik života jako takového.
V neživém světě je možné vyjít z toho, že určité pravidelné geometrické uspořádání realizují i speciální chemické reakce, například populární reakce Bělousova-Žabotinského, která generuje pravidelné a navíc se pravidelně měnící vzory.
Chemickou reakci a její šíření/šíření jejich produktů si můžeme představit jako obdobu vlny na vodní hladině a jde jí použít dokonce i k „prohledávání“ bludiště nebo k simulaci logických operací. Novinkou je ale myšlenka, aby vlna nenesla informaci, ale fyzický předmět. Tímto způsobem by mohlo jít například doručovat léky v organismu přesně na místo určení nebo hýbat s různými nanostroječky.
Vědecký tým ze tří japonských univerzit sestrojil systém vln, které podle určitých pravidel hýbaly kousky papíru. Pohyb byl řízen prostřednictvím „protivln“, které dokázaly papírek zastavit na definovaném místě a proces ukončit. Lze si to představit jako pohyb loutko prostřednictvím různých hejblátek.
Systém využíval oxidačně-redukčních procesů a vlna strhávala miniaturní kousky papíru kvůli tomu, že oxidovaná a redukovaná fáze prostředí měly rozdílné povrchové napětí (původní článek ale bohužel nepopisuje, o jaké konkrétní chemické reakce šlo).
Zdroj: New Scientist
