Musel jsem trochu déle čekat v patentové kanceláři sídlící na Mendlově náměstí. Tak se mi dostala do rukou MF Dnes z 1. 12. 2001, kde v příloze Věda je článek J. Tučka “Kvantový chaos řídí i autobusy”, který popularizuje výsledky výzkumu docenta Šeby a jeho doktoranda Krbálka, kteří studovali intervaly mezi příjezdy jednotlivých autobusů na zastávky v Mexiku. Oba fyzikové také zjistili, “že podle stejných pravidel se shlukují i písmena v textu nebo noty v melodii. Znamená to, že například mezi dvěma písmenky “b” v psaném textu je nejčastěji stejný odstup a pak se plynule zmenšuje počet těchže písmenek, jejichž odstup je menší či větší.”
Dále: “Zdá se, že tento způsob rozdělení prvků, dosud známý pouze v kvantové fyzice, je univerzální i v jiných náhodných systémech. Právě to je úplně nové světlo, které jsem do problematiky vnesli.”
Četl jsem článek se smíšenými pocity. Musel jsem uznat, že jsem také začínal podobně, také jsem si kdysi myslel, že jsem objevil Ameriku, ačkoliv existovaly celé vědní obory, které se podobnou problematikou zabývaly dávno přede mnou. Na druhé straně získávám spojence proti akademiku Zahradníkovi, který mne označil za ignoranta, který se plete do věcí, kterým nerozumí, protože jsem se odvážil vyjádřit pochybnosti o interpretaci kvantové mechaniky. Zanechejme bolestínských úvah a vraťme se k problematice kvantového chaosu, ve které budou mít své místo jak patenty, tak Mendel, přesněji statistické vlastnosti DNA. Budeme se však zabývat statistickými vlastnostmi lidské řeči, ovšem jen její psané formy, protože mluvená forma asi má trochu jiné vlastnosti. Obecně se jedná o rozdělení informace. Nejprve trochu matematiky.
Celý text je k dispozici ve formátech RTF, DOC a HTML (nekorektní – soubor->export z MS Wordu)
