Proč asi neplatí, že bychom ve vzduchu nějak cítili samotnou vodu či její příměsi? Při delším dešti totiž „déšť“ cítit přestaneme. Také ho necítíme v zimě. Pravda, oboje by se dalo nějak zdůvodnit, ale pojďme se podívat na „pozitivní“ tvrzení ze zdroje níže. Podle něj ve skutečnosti čicháme vůni, která vychází z čerstvě popršené, vlhké půdy. Aktivní látkou je geosmin (jak lze dohledat, cykloalkanový alkohol 1,10-dimethyldekal-9-ol).
Geosmin produkují některé půdní bakterie a plísně. Jeho syntéza samozřejmě vzroste, když bakterie po dodávce vody zvýší své životní funkce. Po čase však voda látku odplaví, takže delší déšť už necítíme. Mikroorganismy mají sníženou metabolickou aktivitu také v zimě v polozmrzlé půdě, proto déšť nevnímáme ani v zimě.
A proč vlastně geosmin cítíme, když nám k ničemu není? Jaký to má evoluční smysl? (Tedy pokud nejde o vedlejší efekt něčeho úplně jiného, asi jako zřejmě nemá evoluční smysl cítit fialky.) Existují údajně dva hlavní výklady:
– geosmin nás varuje před plísněmi a jejich karcinogenními produkty
– geosmin nás upozorňuje na vodu; možná pomocí této vůně nacházeli naši předkové zdroje vody ve vyschlých afrických savanách.
Bruno P. Kremer, Barbel Oftringová: Proč je šlehačka tuhá, Euromedia 2011
Poznámky:
Možný test – cítili bychom déšť na širém moři (i když tam to asi přebije sůl)?
Přichází k nám vůně deště opravdu „zdola“?
Oba evoluční výklady by se mohly rozlišit podle toho, zda geosmin vnímáme jako vůni příjemnou či naopak?
Pokud zadáte do Googlu „geosmin“, vypadnou i odkazy na vůni vína a testování pitné vody. Geosmin má být odpovědný i za pach červené řepy (opravdu jsou řepa a déšť cítit stejně)?
