Tim Fawcett a Andrew Higginson ze School of Biological Sciences v Bristolu zjistili, že vědecké články obsahující hodně rovnic jsou citovány méně než ty ostatní. Přitom moderní věda přímo stojí na propojení experimentálních dat s matematickými modely. Pokud si vědci uvědomí, že přidáním matematiky de facto snižují svoji úspěšnost, nebudou ani motivováni vytvářet nové teoretické modely.
Co s tím? Na jednu stranu se doporučuje přidat více matematiky i do vzdělávacích programů jiných oborů, to může mít však v nejlepším případě dost dlouhodobý efekt. Autoři pak radí těm, kdo matematiku používají, aby se ji snažili lépe vysvětlit a tím přiměli ostatní článek citovat (poznámka: tedy pokud přijmeme, že citovanost pozitivně koreluje se srozumitelností). Jenomže to zase naráží na fakt, že tištěné vědecké časopisy trpí nedostatkem místa. Každý vzoreček, notabene vzoreček podrobně vysvětlovaný, natáhne článek. Tím se zase snižuje pravděpodobnost otištění.
Možné řešení – podobně jako technické detaily lze rovněž matematický aparát uvádět do dodatku, který vyjde pouze on-line. Matematika v dodatcích už citovanost negativně neovlivňuje (možná proto, že ty už nikdo nečte?). Ovšem pokud se tento přístup stane pravidlem, také to o něčem vypovídá…
Zdroj: Phys.org
