pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku
Aminokyseliny vznikající podobnými metabolickými drahami bývají kódovány podobnými triplety. To vzbuzuje podezření také evoluční souvislosti. Je pravděpodobné, že původně byl genetický kód chudší a triplety kódovaly méně aminokyselin (větší redundance). Teprve postupně, jak se měnila/zdokonalovala tRNA začaly být k určitým tripletům přiřazovány aminokyseliny nové.
Faktem také je, že ač máme ve zvyku chápat genetický kód jako zcela arbitrární (řekněme obdoba jazyka), existuje přece jen mezi kódujícími triplety a odpovídajícími aminokyselinami určitá příbuznost (např. co se týče hydrofobity či chemické reaktivity). Proto je možné, že před tím, než se úkolu ujaly příslušné proteosyntetické enzymy, mohly být aminokyseliny na příslušné triplety vázáno i přímo, „chemicky natvrdo“.
Úplně jiný výklad říká, že pravidlo o podobných tripletech a podobných aminokyselinách je adaptací proti příliš radikálním mutacím. Dojde-li takto ke změně jednoho nukleotidu, výsledkem bude nejspíš obdobná aminokyselina a příslušný protein může zůstat jakž-takž funkční.
Dokladem evoluce genetického kódu je také to, že dnes není zcela univerzální – třeba u organel typu mitochondrií je přiřazení triplet-aminokyselina trochu odlišné. Mechanismus těchto změn se vysvětluje následujícím způsobem: určitý triplet vymizel z kódu. To nutně nevadilo, pokud příslušná aminokyselina byla kódována i jinak (vesměs ano). Posléze však mutacemi zmizela i schopnost transferové RNA příslušný triplet číst. Jakmile se triplet kvůli mutaci v genetickém kódu opět objevil, bylo klíčové ho přečíst alespoň nějak. Transferová RNA se na něm neměla „kousnout“, tj. selekce vedla ke vzniku tRNA, která četla triplet – skoro jakkoliv, nejspíš jinak než při původním přiřazení.
Mitochondriální kód je mimochodem v jistém ohledu optimalizován proti chybám – žádná tranzice (záměna A za G nebo C za T) třetího písmenka tripletu totiž nezmění kódovanou aminokyselinu.
Zdroj: Jaroslav Flegr: Evoluční biologie, Academia, Praha 2005
