Problém je v tom, že reakce nejlépe probíhá při teplotách cca nad 100 C (samozřejmě je třeba zohlednit i tlak), jenže ve vesmíru je buď mrazivé „skoro-vakuum“ nebo na druhém extrému hvězdné teploty, kde už se zase voda rozpadá na oba prvky. V době vzniku planet, které samozřejmě mají pro existenci vody vhodnou teplotu, už tato byla dávno na scéně. Takže za jakých podmínek vlastně probíhala syntéza? Přitom je voda po vodíku druhou nejčastější molekulou ve vesmíru (samozřejmě pomíjíme jednoatomové „molekuly“).
Zdá se, že voda vzniká především v procesu tvorby hvězdy, tedy v mezihvězdných oblacích prachu a plynů, a to v podobě plynné vodní páry. Z jádra této struktury, kde vzniká hvězda, se uvolňují výtrysky energie; v určité vzdálenosti je pak teplota právě vhodná k tomu, aby vodík a kyslík spolu už zreagovaly a molekula vody současně byla stabilní.
Tento proces dnes můžeme pozorovat všude tam, kde probíhá rychlý vznik hvězd, např. ve Velké mlhovině v Orionu.
Zdroj: Josip Kleczek: Život se Sluncem a ve vesmíru: nová věda – bioastronomie
Paseka 2011
Podrobnosti o knize na stránkách vydavatele
Na toto téma (ale s trochu jinými závěry) viz také Voda vznikla na zrnkách kosmického prachu
Anotace knihy:
