Odpověď má znít: Většina civilizací, míněno tedy jako pokročilý život na planetách zemského typu s kapalnou vodou, prostě ještě nevznikla. Ne že by se tím Fermiho paradox či Drakeova rovnice nějak řešily, ale v zásadě prý platí – pozdější civilizace budou mít větší pravděpodobnost, že narazí na sobě podobné.
The Register však v této souvislosti zmiňuje ještě jeden rozdíl. Žijeme v době, kdy ještě můžeme vidět k počátku vesmíru, máme nějaké důkazy o velkém třesku a kosmické evoluci. I tyto stopy se však postupně rozplývají. Pozdější civilizace tedy již nebudou mít prakticky možnost odhalit svůj původ?
Zdroj: The Register
Poznámky:
– The Register zde uvádí, že vše se smyje za cca „trillion“ let, bilion = 1 000 miliard je ovšem číslo, o němž už snad ani nejde rozumně uvažovat. Vzhledem ke zrychlující expanzi vesmíru, nebyla by pak už stejně veškerá hmota rozprsklá? Nebo dojde k nějakým fázovým přechodům? Prostě to už ale vypadá jako čas mimo „fyzikální“ měřítka. Původní článek ovšem uvažuje, že řádově až za 100 bilionů let přestanou vznikat hvězdy. Tím se zarámuje doba, kdy mohou vznikat civilizace nám podobné (nikoliv třeba Boltzmanovy mozky). A pochopitelně vyjde, že drtivá většina civilizací teprve vznikne. (Další korekce: Kolik z těchto civilizací se ale bude moci navzájem vidět, když tu máme zrychlující se expanzi vesmíru?)
Na toto téma viz také starší rozhovor: Svět na konci času (2): smrt baryonů
– Dala by se výjimečnost našeho místa ve vesmíru (antropické principy apod.) posuzovat i z hlediska toho, kolik dokážeme o vesmíru odhalit? Je celkem bez problémů představitelné, že by se pozemská evoluce urychlila o miliardu let, však až do vzniku eukaryotické buňky a mnohobuněčných se život podle všeho dost plácal na místě. Hrálo by to nějakou roli, měli bychom před miliardou let přístup k informacím, které mezitím již „spláchla entropie“? „Civilizace, pro které je vesmír poznatelný“ – vs. ostatní.
