Do třetice a naposled se zde vracíme ke knize Williama F. Ruddimana o klimatických změnách. Již jsme zde popsali autorovy pohledy na to, jak zemědělci zastavili nástup nové doby ledové (Jak zemědělci odvrátili dobu ledovou) a vazbu mezi teplotou a růstem lidské populace – přelidnění způsobuje nárůst koncentrace CO2 stejně jako industrializace (Epidemie a ochlazování – kde je příčina a kde následek). „Koncept nezkaženého světa je mýtus. Životní prostředí poznamenaly už velmi dávno a významně předindustriální kultury.“ Dokonce, počítáno na hlavu, měl v minulosti „průměrný člověk“ na klima mnohem větší vliv než dnes.
Jak vidí autor současný stav?
V první řadě patří do skupiny těch, kdo uznávají dominantní vliv oxidu uhličitého na zemskou teplotu. Podle něj ale tato závislost funguje se značným zpožděním. I kdybychom dnes začali emise snižovat jako vzteklí, teplota stejně poroste. A to ne lineárně, protože mezitím se mění třeba sluneční aktivita, může teď třeba růst teploty brzdit, pak však dojde k nárůstu skokem. Kdybychom chtěli vliv oxidu uhličitého na teplotu snížit, nejlepší by bylo rozptýlit v ovzduší odrážející aerosoly. Viz také: Čistý vzduch spoluviníkem globálního oteplování?
„Globální změna /klimatu/ nepředstavuje zdaleka nejpalčivější problém,“ tvrdí autor, nicméně se obává následků vyčerpání zdrojů včetně zásob podzemní vody a půdy. Samotné oteplení může být v řadě ohledů i prospěšné (autor jako asi hlavní zápor vidí ohrožení arktických ekosystémů, tedy riziko netýkající se přímo lidí), náklady na snižování emisí jsou extrémní a kvůli zpoždění by navíc nějaký prospěch přinesly až v relativně daleké budoucnosti. Lidé jezdí z bohatých zemí jezdí na dovolenou do tepla (skutečně většina z nás stojí o to globálnímu oteplování předejít? ptá se autor). A nadto populace roste, oteplení/oxid uhličitý žene dopředu právě přelidnění.
Ruddiman tvrdí, že problém CO2 se nakonec vyřeší sám, ovšem způsobem, který se nám nemusí líbit. Prostě dojde k vyčerpání fosilních paliv a nebude už co spalovat. Z toho vyplývá, že řešením, a to nutným, je přijít s novými technologiemi výroby energie a investovat do jejich vývoje. Což bude nezbytné i kvůli tomu, že energetická náročnost bude stoupat v důsledku vyčerpání jiných zdrojů – třeba přípravy sladké vody odsolováním.
Mimochodem, co se vlastně s oxidem uhličitým nakonec stane? Samozřejmě ideální scénář by byl takový, že by rostliny více fotosyntetizovaly (lépe prosperovaly i kvůli teplu) a tím by se CO2 z atmosféry zase odebíral na růst lesů a zvýšení zemědělských výnosů. Tento scénář sice nastat může, ale podle Ruddimana hraje větší roli absorpce v oceánu. Oceán se okyselí a dojde k rozpuštění obrovských sedimentů CaCo3 na rozpustný hydrogenuhličitan Ca(HCO3)2.
„Přirozená“ teplota na základě sluneční aktivity a oběžné dráze Země by dnes odpovídala době ledové. Až se zkonzumuje „přebytečný“ CO2 z atmosféry, stejně ale zůstane zřejmě proti tomuto stavu trochu tepleji. V atmosféře totiž zůstane vyšší koncentrace metanu, který produkujeme hlavně při pěstování rýže.
Zdroj: William F. Ruddiman: Pluhy, nemoci a ropa, Academia 2011
