V článku "Statistická kuriozita: Pásy a smrt na silnicích" (http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/matematika/D6D0E406995E0B00C1256ED3005C7611?OpenDocument&cast=1) jsme představili možnost, že bezpečnostní pásy ve skutečnosti nemusejí přinášet bezprostředně pozitivní vliv na nehodovost-úmrtnost při nehodách.
Nyní k tomuto tématu přinášíme ještě jeden na první pohled trošku výstředně působící pohled na věc. Následující perličky jsou odvozené z knihy Risk od Johna Adamse. Podrobnější informace lze snadno dohledat v Googlu (např. adams+risk+safety+belts).
Adams se stručně řečeno domnívá, že např. vyšší řidičské dovednosti ve skutečnosti nesníží počet nehod/počet úmrtí. Závodní řidiči i profesionální řidiči nemají nižší počet nehod na počet ujetých kilometrů. Sice své vozidlo lépe ovládají, ale naopak řídí např. riskantněji. Až dosud by Adamsova teorie zřejmě nepůsobila nijak kontroverzně.
Podobně podle Adamse ale i zavedení povinných bezpečnostních pásů či bezpečnějších aut povede k tomu, že budou řídit riskantněji. (Ve stejné logice: Kdyby řidiči uprostřed volantu měli tyč s ostrým bodcem, řídili by naopak opatrněji – v tomto případě navíc i s pozitivním dopadem na chodce :-).)
Adams dospívá k závěru, že lidé mají jakousi "optimální/preferovanou hladinu rizika" nastavenou především vnitřními mechanismy a tato homeostáze je na vnějším světě téměř nezávislá.
Podrobnosti
http://www.fee.org/vnews.php?nid=3413
Citováno podle
http://www.geocities.com/MotorCity/Lane/4666/biker83.html
Dr. Sam Peltzman. Peltzman systematically compared vehicle crash statistics before (1947-1956) versus after (1966-1972) the regulated installation of safety engineering innovations in vehicles (including seat belts, energy absorbing steering columns, padded instrument panels, penetration-resistant windshields, and dual braking systems). As predicted by risk compensation theory, Peltzman found that the vehicle-manufacturing safety standards had not led to a reduction in the frequency of crash fatalities per miles driven. Perhaps the most convincing evidence of risk compensation was that the cars equipped with safety devices were involved in a disproportionately high number of crashes.
Celá záležitost má samozřejmě spoustu aspektů:
– faktický (je tomu opravdu tak?)
– politický (podobné názory vítají spíše odpůrci státních regulací/zásahů/intervencí)
Tento příspěvek je míněn spíše jako drobná perlička. Pokud je mi známo, Adamsově knize se nedostalo obecného přijetí. Osobně jsem lehce nedůvěřivý k teoriím, které přenášejí různé "zákony zachování" do psychologie (konstantní/zachovávající se množství/míra rizika, štěstí, utrpení…), v tomto případě však argumentace zastánců teorie působí vcelku racionálně.
Další směr úvah by se mohl týkat třeba Matta Ridleyho a jeho knihy Genom, v níž se popisuje genetická podmíněnost míry subjektivního štěstí (např. jednovaječná dvojčata byla v určitém věku subjektivně podobně šťastná téměř bez ohledu na předchozí rozdílné životní osudy apod.).
