Kvantová fyzika, alespoň v jednom možném úhlu pohledu, ničí obraz nějakého systému nezávislého na pozorovateli. Tato skutečnost je často používána jako argument proti "objektivnímu" poznání vůbec. Nakolik se jedná o oprávněnou interpretaci?
Samotný autor principu neurčitosti Werner Heisenberg nesouhlasí se subjektivistickým vyzněním. Není podle něj například pravda, že různí pozorovatelé naměří různé výsledky podle toho, co naměřit chtějí (pokud vědomě či podvědomě nepodvádějí). Názory či přání pozorovatele hrají nulovou roli, nejde ani o otázku nějaké nezastupitelné role vědomí.
"Zavedení principu pozorovatele se přirozeně nesmí chápat tak, jako by se tím vnášely do popisu přírody subjektivistické prvky. Pozorovatel má spíše jen registrovat výsledky, tj. procesy v prostoru a čase, přičemž nezáleží na tom, zda je pozorovatelem aparát nebo živá bytost," říká Heisenberg.
Schroedingerova kočka pak oživne či zemře prostě proto, že dojde k libovolné interakci, která způsobí kolaps vlnové funkce (u makroskopického objektu k tomu dojde ihned). Přechod od možného k faktickému se uskutečňuje následkem příslušné interakce, nikoliv v souvislosti s vědomím pozorovatele. Jiná věc samozřejmě je, že ani experiment vědomého pozorovatele nelze realizovat jinak než prostřednictvím oné "hmotné" interakce, ovšem měření není jevem nijak privilegovaným.
Jak vidno, interpretace kvantové fyziky, které směřují k subjektivismu, nemají u zakladatele oboru podporu. Není tedy pravda, že by kvantová fyzika nějak nutně popírala objektivitu poznání, eventuálně dokonce říkala, že bez existence pozorujícího vědomí nemůže existovat žádná další entita, že svět je pouze "naše představa". Samotný Heisenberg například o nějaké speciální úloze vědomí vůbec nemluví.
(Zdroj: Werner Heisenberg: Fyzika a filosofie, Aurora, Praha, 2000)
