pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku
Některé inkousty používané při tisku bankovek jsou magnetické (tzv. ferrofluidy). V olejovitém rozpouštědle jsou v takovém případě rozptýleny miniaturiní částečky obsahující železo. Jedná se sice o suspenzi, nikoliv pravý roztok, rozměry částeček jsou ovšem velmi malé – v řádu nanometrů.
Takto potištěné bankovky generují slabé magnetické pole, které lze detekovat pomocí speciálních, tzv. supervodivých kvantových interferenčních zařízení. Tato zařízení navíc zobrazí konkrétní rozložení, mapu magnetického pole, jakýsi „otisk“ bankovky. Brazilští vědci z Pontifical Catholic University v Rio de Janieru zjistili, že takový magnetický otisk je specifický pro každou bankovku místní měny a navíc je stabilní – nemění se ani při otěru, mačkání a překládání, který provází používání bankovky.
Příslušné čtečky by se proto mohly uplatnit pro kontrole pravosti bankovek. Odhalit by takto šlo nejen padělané peníze, ale i padělané či kradené obrazy. Oleje používané k malbě totiž často obsahují magnetické příměsi rovněž. Každý obraz někde v galerii by mohl být katalogizován pod příslušným otiskem. Pokud by byl odcizen, při podezřelých transakcích by se v budoucnu mohlo kontrolovat, zda příslušná magnetická mapa neodpovídá kradenému dílu. Technologie je nedestruktivní, zájem by o ní mohly mít i pojišťovny. Je možné, že tento postup by se dal použít nejen pro plátna, ale i pro další pomalované artefakty – historické sochy, antické amfory apod.
Zdroj: New Scientist
