Dnes se podruhé vrátíme k české mutaci Scientific American (http://www.sciam.cz) 1/2004. Za pozornost zde podle mého názoru ještě stal článek Carol Ezzellové nazvaný Neurověda sebevraždy.
Článek popisuje, že starší léky proti depresím a psychickým poruchám jsou i přes své vedlejší účinky často spolehlivější než léky moderní. Matka autorky článku, která trpěla maniodepresivní psychózou a spáchala sebevraždu (zastřelením), neužívala přes doporučení lékaře lithium a místo něho upřednostňovala Prozac.
V některých případech ovšem člověk může trpět tak velkým nedostatkem serotoninu, že mu ani Prozac nepomůže. To je problém řady antidepresiv novější generace – pomáhají především na slabší varianty choroby, což z nich naopak dělá plošně aplikovatelná a všeobecně oblíbená farmaka.
Rozbor mozků řady sebevrahů ovšem ukazuje, že tito často trpěli skutečně zoufalým nedostatkem serotoninu a snažili se využít doslova každou molekulu. Zde je účinek Prozacu nedostatečný.
Abnormality serotoninového okruhu by snad mohl do budoucna odhalit poměrně jednoduchý krevní test – lidé s rizikem sebevraždy by mají zřejmě mnohem více serotoninových receptorů na krevních destičkách.
Fakt ale je, že lithium, byť by matku autorky článku mohlo zachránit, může mít také určité negativní vedlejší účinky. Dokáže vyvolat třes, žízeň, potřebu častého močení, nárůst hmotnosti, eventuálně dokonce i letargii (pročež je jasné, proč je Prozac obecně ve větší oblibě). Každopádně, ač je lithium již téměř klasickým lékem na duševní poruchy, dnes nejspíš zažívá svoji renesanci; ve formě uhličitanu nebo citrátu je doporučováno nejen proti manickým stavům jako "uklidňovák", ale hodí se i pro lidi trpící pouze depresí.
Lithium zřejmě interaguje s iontovými kanálky na povrchu neuronů, nicméně mechanismy jeho účinku nejsou ještě přesně známy.
Podle článku se mimochodem zdá, že dispozice k sebevraždě jsou spíše genetické než kulturní/dané výchovou – studie ukázaly, že 13 % jednovaječných dvojčat, jejichž sourozenec spáchal sebevraždu, si nakonec také sáhlo na život. U ostatních dvojčat to bylo jen 0,7 %.
