Průzkum tohoto typu lze těžko provádět „jen tak“. Tazatelé mohou samozřejmě tázané všemožně ubezpečovat o anonymitě, ale ne každý tomu musí věřit. Lze pak předpokládat, že čísla, která takto dostaneme o kouření marihuany (nebo třeba o daňových únicích) nebudou odpovídat realitě. Dokonce ani trend těchto dat v čase nemusí vypovídat o skutečné změně, ale spíše o změně toho, jak je daná záležitost pokládána za společensky přijatelnou.
Jedna z metod, jak předejít těmto nesnázím, je tzv. znáhodnění odpovědí. Dotazovanému se řekne něco ve stylu: hoďte si mincí. Pokud vám padle orel, odpovězte bez ohledu na skutečnost Ano (na citlivou otázku), pokud panna, odpovězte po pravdě. Polovina respondentů odpoví každopádně „ano“ a ostatní se do tohoto vzorku mohou snadno schovat. Pak už stačí výsledek pouze přepočítat.
Asi ve stylu: 550 lidí ze 1000 uvedlo, že někdy v životě uteklo z hospody bez placení. Cca 500 lidem padl před odpovědí orel. Zbylých 50 (z 500) tedy odpovědělo Ano, i když jim padla panna. Za předpokladu, že nelhali (a že všichni princip odpovědí v závislosti na minci správně pochopili), je tedy jejich podíl v populaci asi 10 %.
Jediná obtíž je, že polovinu výsledků v tomto případě „zahodíme“, je tedy třeba oslovit dvojnásobek lidí, což je časově náročnější a pro zadavatele průzkumu finančně nákladnější. Nicméně metodu lze i nějak upravit, např. automaticky Ano odpoví pouze lidé, kterým padla na kostce šestka – pak budeme vyřazovat jen šestinu odpovědí.
Zdroj: Jeffrey S. Rosenthal: Zasažen bleskem – podivuhodný svět pravděpodobnosti, Academia, Praha 2008
