I v digitální době množství tištěných dokumentů narůstá a bezpapírová kancelář se nekoná. Pokládá se to za problém – lze argumentovat podporou úsporných technologií i zcela prostě tím, že jde o zbytečné náklady. Nový projekt vychází z toho, že ačkoliv některé vytištěné dokumenty archivujeme, většina se používá jen pro okamžitý náhled. Asi 40 % vytištěných stránek se přečte pouze jednou a pak ihned zamíří do koše.
„Vodní tiskárna“ používá barvivo, které při pokojové teplotě zmizí řádově za 24 hodin – spolu s tím, jak se vypaří voda. Zahřátí na 70 C proces urychlí řádově na minutu. Pro „vodní tisk“ by se prý mohly používat i stávající inkoustové tiskárny, stačí kazety s novou náplní. Sice je třeba zaplatit za speciální barvivo, ale voda je zase levnější než inkoust.
Jako barvivo byl zvolen oxazolidin, jeho základní barva je modrá. Výzkumníci ale dokázali jeho modifikacemi nakonec tisknout i purpurovou, zlatou a fialovou, i když zatím vždy jen jednotlivé barvy odděleně. Použité chemikálie nejsou nijak toxické, byť i to se ještě testuje. Dále se pracuje na zrychlení tisku a vyšším rozlišení. Jednou z možností je stavět před tiskárny předehřívač, pak se dají potištěné papíry používat rovnou a nemusí se čekat, až barva zmizí.
Článek byl publikován v Nature Communications.
Zdroj: Phys.org
Poznámky:
– Praktický problém (pomineme otázku neoriginálních náplní) je asi následující. Proč lidé neradi tisknou na druhou stranu již potištěných papírů? Stránka se při použití může i neznatelně zmuchlat a papír se pak v tiskárně zasekne. To se týká i této technologie. (Existuje nějaký „vyhlazovač“, který by se zapojoval před tiskárnu? Lze-li papír použít padesátkrát, už by se to mohlo vyplatit. V tomto případě by vyhlazovač by současně fungovat i jako ohřívač.)
– Určitá nejasnost – pokud je barvivo barevné v přítomnosti vody a bezbarvé po jejím odpaření, nemůže se po znovupoužití stát, že se spolu s novým tiskem opět objeví i ten starý? Respektive, pak by to celé nemělo vůbec smysl, čili princip musí být nějak odlišný… (?)
