Jinak řečeno, index lomu (zahnutí) odpovídá podílu rychlosti světla v různých prostředích. Mravenci se kupodivu chovají stejně. K cíli se dostávají nikoliv po nejkratší, ale nejrychlejší dráze.
Vědci k experimentu použili malého rudého mravence Wasmannia auropunctata, což je mimochodem dost významný invazní druh. Mravenci byli sebráni v Izraeli na různých místech, šlo o jedince geneticky nepříbuzné, tj. příslušná schopnost je nejspíš univerzální pro tento druh jako celek. V pokusu byla mravencům cesta k potravě zahrazena hrubou plstí, která kladla větší odpor než okolní hladká plocha. Mravenčí dělníci po nějaké době dokázali vyhodnotit „geometrii prostoru“ a vyznačili si feromony nejrychlejší trasu – lomenou čáru přecházející i přes hůře schůdnou plochu. První mravenci za potravou směřovali náhodně (ostatně na začátku ani nevěděli, kde potrava je), objevila se i dráha jako přímka, jak přesně došlo k optimalizaci a „přeznačení“ feromony známo není. V procesu prý možná pomáhá to, že mravenci se zvlášť rádi kdovíproč pohybují na hranicích různých povrchů.
Jan Oettler a jeho kolegové z výzkumných institucí v Německu, Francii a Číně zveřejnili příslušné výsledky v PLoS ONE. Uvádějí, že chování mravenců by mohlo být inspiraci po konstruktéry robotů nebo dokonce návrháře různých sítí či logistiku.
Mimochodem, lidé prý intuitivně zvládají Fermatův princip také. Lze to poznat třeba na chování plavčíka, když se rozběhne po pláži zachránit tonoucího. Podvědomě vyhodnotí různé rychlosti pohybu na souši a ve vodě a zvolí přibližně optimální trasu.
Zdroj: Phys.org
Poznámka: Jak kdosi v žertu podotkl v diskusi na Phys.org, mohli bychom pro mravence připravit i nějaký metamateriál?
