Knihu Hitlerovi vědci lze posuzovat celou řadou způsobů. Následuje řada lehce nesouvislých poznámek…
Pravděpodobně nejzajímavějším tématem, kterému se text věnuje, je vývoj německé atomové zbraně a role, jakou při něm sehrál jeden z tvůrců kvantové fyziky W. Heisenberg. Vůbec zajímavou kapitolou je fyzika Třetí říše, např. příběh Lenarda a Starka. (Což byli předtím uznávaní vědci a nositelé Nobelových cen, nelze je rozhodně srovnávat s hlasateli učení o ohni a ledu či duté Země.) Mimochodem ale i samotná kvantová fyzika se dala s nacismem namíchat do podivného guláše. Např. Pascaul Jordan se domníval, že podobně jako kvantová fyzika ve své kodaňské interpretaci je dokladem skutečné síly přírody, tak i národní socialismus je „přírodní silou“, nejen jedním z politických směrů. Jordan přitom musel odrážet útoky Lenarda, Starka i dalších, kteří měli kvantovou fyziku naopak na něco nacismu nepřátelského, dekadentního nebo židovského…
Kniha ale obsahuje i velmi zajímavý popis německé vědy v období před nacismem. Za první světové války by Německo velmi rychle vykrvácelo po britské námořní blokádě kvůli nedostatku hnojiv a střelného prachu, v roce 1909 byla ovšem objevena prakticky použitelná syntéza amoniaku, tj. především nalezení vhodných katalyzátorů syntézy. Tento objev Německu umožnil produkovat ve velkém amoniak/dusičnany a obejít se bez chilského ledku. V roce 1913 byl v Německu vyroben také první syntetický benzín.
Před první světovou válkou bylo Německo obecně vědeckou špičkou, v chemii pak dvojnásob (IG Farben, BASF…). Německé zboží zaplavilo počátkem 20. století svět: barviva, čisticí prostředky, hnojiva, kovy, fotografické materiály…
Právě úroveň chemie umožnila Německu válku vůbec vést – z tohoto pohledu, což ale kniha trochu pomíjí, není možná správná otázka Proč Německo prohrálo první světovou válku?, ale spíše „Jak to, že ji prohrálo až tak pozdě a výsledek nebyl zdaleka jasný?“. Vždyť přece na straně Dohody byla obrovská materiální převaha. To všechno jsou otázky, které řeší například kniha Nešťastná válka.
Za zamyšlení určitě stojí, proč se Německo špičkou v oblasti aplikované vědy před první světovou válkou stalo. Vždyť ke sjednocení země došlo až v roce 1871 a od té doby dosud zaostalá země prakticky stačila dohnat obrovský technologický náskok Británie. Co bylo příčinou? Na to kniha Hitlerovi vědci odpovídá bohužel opět jen v náznacích:
– Patentový systém? Německým vědcům/podnikům se dařilo lépe uplatňovat patenty v mezinárodním měřítku.
– Systém propojení vědy a podniků? Německo investovalo i do základního, nejen do aplikovaného výzkumu, ale možná se země dříve než Británie zbavila představy o nutnosti „klasického vzdělání“ a více podporovala technické/přírodovědné? („Německý výzkum… upustil od spojení mezi přírodními vědami a filosofií…“, jak stojí v knize)
– Jiná státní politika v oblasti vědy/techniky/průmyslu? (Větší vliv státu, větší protekcionismus?)
– Velikost vnitřního trhu (podobně jako v případě tehdy rovněž nastupujících USA). Britské impérium mělo při obchodu/dopravě přece jen vyšší transakční náklady. (Zde by se dalo přirovnávat i k obrovskému trhu v současné Číně.). Mít území v centru je samozřejmě výhodné i ve válce, viz právě první světová válka, občanská válka v Rusku. Podle některých názorů dokázalo Německo vést první světovou válku tak dlouho především kvůli efektivnímu přesouvání jednotek i materiálu po železniční síti.
Zdroj: John Cornwell: Hitlerovi vědci, BBart 2005
Poznámka: Knihu jako celek doporučit ale nemohu, především kapitola o vědě po druhé světové válce mi přijde jako moralistické žvanění (ve stylu "vědci by neměli ubližovat přírodě, blabla"); nicméně výše zmíněné náměty jsou snad celkem zajímavé.
