Podtitul knihy "debata dvacátého století o mimozemském životě" vyjadřuje dostatečně dobře hlavní náplň čtivě napsaného textu – navíc samozřejmě na velmi populární téma.
Určitý problém knihy je však následující: Jedná se o historickou studii, která má úzký vztah k sociologii či filosofii vědy, nikoliv však k mimozemským civilizacím jako takovým. Autor spojuje dohromady témata zcela seriózní (život na Marsu či na Europě – mimochodem, o tom je zde pouze jediná zmínka – Drakeova rovnice, SETI) např. s "fenoménem" UFO, do toho míchá otázky antropického principu či dopadu eventuální existence mimozemšťanů pro světová náboženství. Pomíjí vývoj SETI jako distribuovaného internetového projektu, kniha také nemůže držet krok s posledními objevy na Marsu. Ve svých vizích "biologického vesmíru" a "triumfu kosmické evoluce" pak de facto zcela pomíjí možnost, že jsme ve vesmíru prostě sami. Autor prostě zkoumá vědu spíše jako by to byla mytologie nebo příběh, u kterého nemá smysl hodnotit a testovat jeho pravdivost.
Text by byl určitě zajímavou reflexí, doslovem či poznámkami pod čarou nějaké jiné publikace. Problém je, že podobná seriózně pojatá a současně aktuální kniha česky zřejmě nevyšla a Život v jiných světech lze doporučit jen značně poučeným zájemcům, jako úvodní kniha na toto téma spíše zmate. O Drakeově rovnici si třeba na webu Transhumanismus.cz přečtěte mnohem zajímavější komentáře.
Život v jiných světech – debata dvacátého století o mimozemském životě
Autor: Steven J. Dick
Vydala nakladatelství Mladá fronta, Praha, 2004
Anotace vydavatele
Kniha Stevena Dicka se zabývá otázkou, nakolik je život univerzální a dochází ke zjištění, že při přechodu od uzavřeného vesmíru k otevřenému universu je třeba revidovat představu, že by se projevy života, byť na té nejnižší úrovni, omezovaly pouze na naši planetu. Autor je však kritický i k současným objevům mikrofosilií na Marsu už z toho důvodu, že se kromě vědy zabývá rovněž její historií. Na příkladu kanálů na Marsu ukazuje, nakolik utvářela vědecké koncepty i tak renomovaných vědců, jako byl Flammarion či vědci "na pomezí" jako byl Lowell, imaginace. Ta ve spojení s nedostatečným přístrojovým zázemím dala vzniknout i fantastičtějším představám, než byly dlouho kontroverzní kanály na Marsu. Přese všechnu skepsi však Dick přesvědčivě dokládá, že astronomičtí pluralisté jako byl Flammarion měli pravdu v jednom, že v éře „mnohosti světů" nemůžeme vyloučit hypotézu, že v myriádách galaxií existují podmínky umožňující život. Dick se rovněž zabývá rolí, kterou tyto představy, namnoze zlidovělé, hrají ve vědecko-fantastické literatuře a filmech. Od geoncentrismu k heliocentrismu musela vést cesta dále – k jistému panbiologismu, jehož zastáncem, se všemi skeptickými výhradami, tento biokosmolog je.
