V únorovém vydání VTM/Science zaujaly následující perličky: Medúzy hrají podle všeho velkou roli v mořských ekosystémech, prase bez cholesterolu není prozatím na pořadu dne, megapole zítřka se změní k nepoznání, na obzoru je možná lék proti ebole, genetické odlišnosti mezi člověkem a šimpanzem se kupodivu týkají i čichu…
Medúzy hrají podle všeho velkou roli v mořských ekosystémech: Podle nových výsledků tvoří medúzy až polovinu biomasy ekosystémů mořských hlubin. Zdá se, že medúzy vůbec umožňují, aby na dně moří existoval život v současné podobě – plankton, výkaly a mrtvoly, které jinak padají na dno moře, nejsou samy o sobě dostatečně vydatné. Medúzy ve střední vrstvě přispívají obyvatelům dna nejen po své smrti, ale také tím, že už za života odhazují části svého slizu.
Zajímavým kouskem genetického inženýrství je myš, která neobsahuje ve svém těle téměř žádný cholesterol. Tyto myši nejsou tak docela bez problémů; protože cholesterol se podílí na tvorbě steroidních hormonů, mají (především samci) také narušené pohlavní funkce. Pokud bychom tedy odpovídající technologii nasadili u prasat, museli bychom je navíc klonovat. Kilogram vepřového by byl za těchto podmínek nejspíš příliš drahý.
Rychlost oběhu Země kolem Slunce by se podle našeho chápání fyzikálních zákonů měla zpomalovat. Současná měření však ukazují, že se to nejspíš neděje; v tuto chvíli není jasné proč.
Průzkum genů, kterými se člověk liší od šimpanze, s sebou přinesl nejednu záhadu. Výrazně se např. liší geny pro čich – přitom ani jeden z obou druhů čich příliš nepoužívá (snad u člověka proběhla nějaká selekce čichu přes pohlavní výběr?). Navíc jsou geny, kterými se lišíme od šimpanzů, údajně "nestabilní" a jejich mutace jsou často příčinou dědičných chorob. Výzkum genetických odlišností člověka a šimpanze má tedy nejen teoreticko-evoluční, ale i prakticko-medicínský význam.
Pokud někoho z čtenářů Science Worldu zaujaly zde v minulosti publikované články o havranech a krkavcích, v únorovém VTM/Science je černým opeřencům věnován i rozsáhlejší materiál.
Poměrně rozsáhlý materiál se zde věnuje budoucí podobě měst. V rámci futuristických úvah se zde spekuluje o tom, zda se města budou stěhovat do podzemí, na dno oceánů nebo naopak na oběžnou dráhu. Popisují se zde technologie vyrábějící na oběžné dráze energii (solární elektrárny dopravující energii na zemský povrch v podobě mikrovln), dále různé solární clony a orbitální zrcadla měnící cíleně teplotu zemského povrchu (eventuálně povrchu dalších planet).
Jaroslav Petr napsal pro toto číslo větší materiál o kmenových buňkách (včetně určitých rizik a problémů, které jsou s jejich použitím spojeny). Taktéž od něj pochází článek popisující možnou léčbu eboly bílkovinou ze slin cizopasného červa měchovce. Příslušný protein snižuje srážlivost krve (z podobných důvodů, jako to dělá komár – aby parazit mohl lépe sát krev z rány své oběti), která se naopak zvyšuje při onemocnění ebolou.
