Na obilí parazitující houbu námel (paličkovici) si spojujeme především se středověkými čarodějnickými procesy. R. Schultes a A. Hofmann se domnívají, že svoji roli v dějinách lidstva sehrála ale už dříve, konkrétně v eleusínských mystériích.
Jedná se o hypotézu bez přímého důkazu. O jedovatosti námele věděli již v 6. stol. př. n. l. prokazatelně Asyřané. Řekové ani Římané jej podle všeho ale v medicíně nepoužívali, k tomu došlo až ve středověku (například jako úleva od porodních bolestí). Protože paličkovice parazituje z klasických obilnin hlavně na žitu, možná právě zde se skrývala nechuť Řeků k této plodině. V Eleusíně byly zřejmě požívány spíše odrůdy námelu Claviceps paspali rostoucí na planých obilných travách, například na jílku.
Ve středověké Evropě jsou pak epidemie vyvolané požitím námele („svatý oheň“, „oheň svatého Antonína“, to podle pálení chodidel a rukou, které provázejí otravu) zaznamenány minimálně od roku 1039. Z pozdější doby je otrava námelem někdy dávána do souvislosti s čarodějnickými procesy v novoanglickém Salemu. Teprve v 17. století se zjistilo, že je to právě houba, která způsobuje změny psychického stavu i fyzické otravy. Epidemie ale propukaly až do 20. století, kdy také byly odhaleny alkaloidy odpovědné za tyto účinky.
Zdroj: Richard E. Schultres, Albert Hofmann: Rostliny bohů, Volvox Globator, Praha 1996
Poznámka:
– Velice půvabně popisuje eleusinská mystéria Gore Vidal v knize Julianos (míněno Julian Apostata), kterou lze i jinak rozhodně doporučit.
– V češtině vyšla k tématu také výborná kniha, Dostálová, Hošek: Antická mystéria.
