Bod tání se za těchto podmínek určoval jako vztah mezi vnitřní energií clusteru a teplotou. Zajímavé je i to, že fázový přechod zde na rozdíl od makroměřítka nenastával okamžitě, ale skupenství se měnilo plynule v průběhu asi 20 až 40 stupňů. Jak se dalo očekávat, cluster 48 molekul měl ještě nižší bod tání než u 118 molekul. Existuje tedy vztah mezi množstvím vody a teplotou tání.
Eugene H. Stanley z Boston University výsledky komentuje tak, že chování vody ještě pořád úplně nerozumíme. (Viz také: Virtuální voda má odhalit, proč je ta skutečná tak unikátní) Nanonástice či tenké vrstvy vody hrají svoji roli v atmosféře (tvorba deště), v mezihvězdném prostoru (Viz také: Voda vznikla na zrnkách kosmického prachu), ale také v buňkách; mají tedy význam i pro pochopení biologických dějů.
Mezinárodní tým vědců publikoval své výsledky ve Physical Review Letters.
Zdroj: ScienceNews.org
Poznámky:
– Mělo by smysl hovořit o skupenství třeba u 2 molekul vody?
– Posouval by se i clusteru podobně i bod varu?
– Snad hraje roli, že v nanostruktuře se oproti makroměřítku tak silně neuplatní vodíkové můstky, které způsobují vyšší bod tání a varu vody třeba v porovnání s těžším sirovodíkem?
Obrázek. Zdroj Wikipedia, licence obrázku public domain
