Pro řadu aplikací uhlíkových nanotrubiček je třeba používat nanotrubičky pouze určitých vlastností, například vodivosti či velikosti. Při výrobním procesu ale vzniká celá směs trubiček a shluky uhlíku až mnohokrát převyšující požadovanou velikost; směs navíc obsahuje i další nečistoty, třeba kovy používané při výrobě jako katalyzátory a sloučeniny těchto kovů s uhlíkem. Jak levně takovou směs rozdělit? Jedno z nikoliv překvapivých řešení představuje obyčejná vysokorychlostní centrifuga.
Vědci z amerického National Institute of Standards and Technology celý postup předvedli na trubičkách typu SWCNT (single wall carbon nanotubes). Tyto trubičky vznikají z destiček o tloušťce jediného atomu uhlíku, které se následně při výrobě srolují na trubičku o průměru pouhého nanometru. Používají se například v plochých displejích, molekulární elektronice nebo jako fluorescenční značky v diagnostice/medicíně.
V minulosti už bylo demonstrováno dělení nanotrubiček podle velikosti pomocí něčeho na způsob chromatografie/elektroforézy (viz zde). Popsaná metoda je ale přesnější a hlavně jednodušší a levnější. NIST už požádal o patent.
Zdroj: ScienceDaily
Viz také:
Uhlík má konkurenci: nanotrubičky z bóru
Inkoustová tiskárna vytiskne displej z nanotrubiček
