V jaderných elektrárnách se energie uvolňovaná při nukleárních reakcích převádí nejprve na teplo a to slouží k výrobě elektrické energie (pára roztáčí turbínu). Postup se dá modifikovat třeba s využitím termoelektrického jevu, stále je zde však příslušný mezikrok.
Možná, že bez tohoto mezikroku by se šlo obejít a zvýšit tak účinnost přeměny.
Liviu Popa-Simil, působící dříve v Los Alamos National Laboratory, vedl projekt, na němž se podílela americká akademická pracoviště i komerční společnosti. Vlastní článek má mít podobu „cihly“ z vrstev uhlíkových nanotrubiček, zlata a hydridu lithného. Částice uvolňující se prostřednictvím radioaktivního rozpadu vybudí elektrony atomů zlata a ty lze s použitím hydridu a nanotrubiček usměrnit, a získat tak elektrický proud. Tento proces má mít údajně oproti konkurenčním postupům vysokou účinnost přeměny energie.
Příslušné články by se mohly vkládat přímo na místa, kde je radioaktivita nejvyšší, mohly by ale také nějak lapat „zbytkové“ záření ve štěpných reaktorech. Článek by měl být navíc dostatečně malý a lehký, aby se mohl používat v dopravě – v letectví i automobilech. Nicméně do praktické realizace je v tomto případě podle všeho ještě docela daleko…
Zdroj: New Scientist
Viz také:
Jaderná baterie od Toshiby s otazníky
Termoelektrický generátor: Elektřina z teplotního rozdílu lidského těla a okolí
