Tři novinky: Zabalené uhlíkaté nanotrubičky pro medicínské využití, salpy ukládají oxid uhličitý na dno moře, Bělousova-Žabotinského reakce ve více skupenstvích by mohla pomoci pochopit tvorbu schránek živých organismů.
Uhlíkové nanotrubičky mají v medicíně řadu potenciálního využití. Nicméně přetrvávají i problémy, podezření na toxicitu (u fullerenů, ale i jiných uhlíkatých nanočástic). Na University of California proto nyní zkusili použít speciální polymer (jehož základem je polysacharid mucin, který mj. chrání sliznici žaludku před poškozením žaludečními šťávami), který by mohl nanotrubičky obalovat a učinit je pro živé buňky neškodné.
Navíc si lze snadno představit, že různé polymery tohoto typu budou používány k tomu, aby vznikly nanotrubičky šité na míru konkrétním účelům, třeba takové, které by byly toxické pouze pro nádorové buňky.
Samozřejmě zůstává řada problémů. Ani netoxické nanotrubičky není organismus schopen metabolizovat, takže musí být vyřešeno jejich vylučování z organismu poté, co splní svoji práci.
Zdroj: New Scientist
Krystalizace nanočástic spřažená se samoorganizací uhličitanu barnatého – to má být nový příklad pravidelně oscilujících reakcí ve stylu Bělousova-Žabotinského. Podrobnosti o tom, jak přesně tato reakce probíhá, v článku bohužel nejsou. Zajímavé ale je, že zatímco známé oscilační reakce většinou mění sem-tam barvu (obvykle indikátoru) nebo vytvářejí barevné geometrické vzory, v tomto případě se jedná o oscilaci spojenou se změnou skupenství. Takže kromě nových poznatků o tom, jak funguje svět vzdálený od termodynamické rovnováhy, vědci doufají, že by mohli nyní lépe chápat i procesy probíhající při „biologické krystalizaci“, třeba při tvorbě pravidelných schránek.
Zdroj: Max Planck Society
Salpy, patřící mezi pláštěnce (tj. strunatci, nikoliv však obratlovci), by podle nových zjištění mohly hrát významnou roli v odstraňování oxidu uhličitého z atmosféry a v ukládání uhlíku v sedimentech na dně moře. Koloběh uhlíku má samozřejmě vztah k tématům typu skleníkového efektu/globálního oteplování.
Saply jsou vodními živočichy trochu připomínajícími medúzu (jsou průhlední). Žijí v koloniích až metrového rozměru (něco málo viz http://yoohoo.euweb.cz/cantor2004/aktual/aktual7/sumky.html), v dospělém stavu de facto nemají nervovou soustavu ani „míchu“. Podle nového zjištění salpy vylučují „výkaly“ organické potravy v kondenzované podobě, kdy relativně těžký předmět rychle klesá ke dnu. Totéž pak platí pro uhynulé salpy (obě rychlosti potápění jsou v řádu 500-1 000 metrů za den). Kde je salp hojnost, zkonzumují velké množství fytoplanktonu na povrchu hladiny. Po většinu dne se salpy navíc vyskytují ve větší hloubce, kde jejich výkaly ani mrtvá těla máloco zkonzumuje. Fytoplankton na mořské hladině spásají hlavně v noci.
Zdroj: Woods Hole Oceanographic Institution
http://www.whoi.edu/mr/pr.do?id=14272
