Andreas Nieder z univerzity v Tübingenu na jihu Německa učil makaky rhesus myslet na určité číslo. Ukazoval jim na obrazovce jednu skupinu teček a pak, po sekundovém intervalu, skupinu další. Učil opice, že pokud jsou skupiny stejné a ony zatáhnou za páčku, dostane se jim odměny v podobě doušku jablečné šťávy. Pokud druhá skupina nebude stejná jako první, pak nebude ani džus. Přibližně po roce se opice naučily tahat za páčku jen v případech, kdy byly obě množiny stejné. Nieder a jeho kolegové dovodili, že opice během sekundového intervalu mezi jednotlivými obrazy přemýšlely o tom, kolik puntíků právě viděly.
Usmyslel si, že chce vidět, co přesně se děje v opičím mozku ve chvíli, kdy se snaží udržet si první počet v paměti. Vsunul tedy elektrodu o průměru dvou mikronů do jejich mozkové tkáně. Nebojte se, žádná opice nedošla úhony. Tak maličké elektrody mohou procházet mozkem, aniž by způsobily nějakou škodu nebo bolest. (Přesto je takový postup pro výzkumné účely u lidí zakázán, povoluje se jen z léčebných důvodů, například při léčbě epilepsie.) Nieder umístil elektrodu tak, aby se nacházela oproti prefrontálnímu kortexu a začal s pokusem.
Elektroda byla natolik citlivá, že dokázala zachytit elektrické výboje v jednotlivých neuronech. Když opice myslely na čísla, Nieder viděl, že se aktivovaly některé neurony. Celé části mozku se rozsvítily.
Při podrobné analýze výsledků se ukázalo, že učinil fascinující objev. Neurony, které jsou na čísla citlivé, reagovaly různou mírou náboje podle toho, na jaké číslo v danou chvíli opice myslela. Každý neuron měl své „oblíbené“ číslo – takové, které jej aktivovalo nejvíce. Kupříkladu bylo možné odlišit několikatisícovou skupinu neuronů, které preferovaly číslo jedna. Tyto neurony zářily, když opice myslela na jedničku, méně když na dvojku, ještě méně v případě trojky a tak dále. Jiná skupina neuronů preferovala číslo dvě. Ty svítily nejvíce, když opice myslela na dvojku, méně když na číslo tři a tak dále. Nieder dělal pokusy s čísly do třiceti a pro každé číslo našel neurony, jež mu dávaly přednost.
Možná nám tyto pokusy nabízí vysvětlení, proč naše intuice preferuje přibližné chápání čísel. Když opice myslí na „čtyři“, nejaktivnější jsou přirozeně neurony, které dávají přednost čtyřce. Aktivní jsou ale také neurony, které si oblíbily trojku nebo pětku, ačkoli méně, protože opičí mozek v danou chvíli myslí rovněž na čísla v blízkosti čísla čtyři. „Je to takové zrnité vnímání čísel,“ vysvětloval Nieder. „Opice vnímají kardinalitu pouze přibližně.“
Je téměř jisté, že v lidských mozcích probíhají velmi podobné procesy. Z toho plyne zajímavá otázka. Jestliže si naše mozky umí představit čísla pouze přibližně, jak to, že jsme vůbec dokázali čísla „vymyslet“? „Smysl pro exaktní čísla je vlastnost, kterou jsou lidé výjimeční, a vychází nejspíš z naší schopnosti čísla velmi přesně vyjadřovat pomocí symbolů,“ zní Niederův závěr. Tím jen potvrzuje názor, že čísla představují produkt kultury, člověkem vytvořený konstrukt spíše než něco, co by nám bylo vrozené.
Tento text je úryvkem z knihy
Alex Bellos: Alexova dobrodružství v zemi čísel
Dokořán 2015
O knize na stránkách vydavatele
Poznámka: Selektivní poškození určitých neuronů může vyvolat „zapomenutí“ příslušného čísla?
