Letos si Nobelovu cenu za fyziku odnesli páni Albert Fert a Peter Grünberg. Ač to tak možná nevypadá, měl jejich objev nového fyzikálního fenoménu drastický dopad na informační technologie. Díky němu jsou naše pevné disky menší.
V roce 1988 odhalili Francouz Albert Fert a Němec Peter Grünberg (mimochodem narozený v Plzni) nový fyzikální fenomén. V rekordním čase (rekordním v souvislosti s objevy ve fyzice) – děvet let poté – se jevu začínalo využívat i v komerční sféře. Za to, že se na pevný disk v počítači vejde takové množství dat, totiž vděčíme objevu gigantické magnetorezistance (GMR).
Oba vědci za svůj objev letos obdrželi Nobelovu cenu za fyziku a podělí se o 10 milionů švédských korun (přibližně 30 milionů Kč). Zajímavé je, že GMR odhalili současně, nezávisle na sobě.
Zjednodušeně řečeno jde o umění odhalovat velice malé magnetické změny. Pevný disk se skládá z ploten pokrytých magnetizovatelným materiálem. Čím více jedniček a nul se musí vejít na disk, tím menší prostor mohou dostat. A čím menší prostor dostanou, tím slabší vykazují magnetické změny, které musí čtecí hlava rozpoznat.
Efekt GMR se promítá ve změně elektrického odporu, podle toho, zda jsou elektrony na povrchu magnetizované či nikoli. V podstatě se dá říct, že jde o jakousi obdobu spintroniky, tedy umění ukládat a číst informace ze spinů elektronů.
Prvním, kdo ve fenoménu spatřil potenciál pro komerční využití v pevných discích, byl fyzik Stuart Parkin z výzkumného centra IBM. Díky tomu mohla IBM v roce 1997 představit první pevný disk postavený na bázi GMR.
