Poměry kationtů draslíku a sodíku vypovídají například o tom, zda před sebou máme vnitro či mimobuněčnou tělní tekutinu. Co nám pak ale mohou říct prvky nalezené například v dešťové vodě?
Kuchyňská sůl, tedy ionty sodíku a chlóru, je indikátorem toho, že déšť vznikal někde nad oceánem. K prvkům typicky pevninským naopak patří vápník či hořčík. K příslušným aniontům pak mohou patřit sírany, siřičitany, dusitany a dusičnany. Tyto anionty pak výrazně snižují pH srážek,které je "standardně" kyselé pouze mírně (díky oxidu uhličitému).
Mimochodem, pevné částice vytvářejí ve vodní páře kondenzační jádra. Absolutně čistá voda by tedy téměř nepršela (respektive pouze v chladných oblastech, kde by mrzla a krystalky ledu fungovaly jako kondenzační jádra). Z tohoto důvodu existuje hypotéza, podle které živé organismy závislé na kapalné vodě potřebovaly vylučovat látky zkapalňující vodu. Příslušné evoluční tlaky vedly k tomu, že podobné sloučeniny vznikají v metabolismu baktérií a snad i některých mořských řas.
