Obě tyto záležitosti se budou pochopitelně zkoumat i v roce nynějším. Laik (a sem patří nejspíš i fyzikové z jiných oborů) si o tom stejně moc nemůže udělat rozumnou představu, což by jistě stálo za podrobnější rozbor. Obří urychlovač v CERNu je asi nejdražším vědeckým projektem všech dob…
(Pokračování včerejšího článku, opět především se zřetelem k výběru z New Scientistu.)
Ve fyzice se ale udály i další zajímavosti: Do periodické tabulky byly oficiálně zařazeny prvky 114 a 116. Blížíme se snad „ostrovu stability“? V LHC probíhal také výzkum, který měl objevit další rozdíly mezi hmotou a antihmotou; identifikovat se podařilo řadu takových rozdílů, čímž fyzika postoupila za „standardní model“. Pokračovalo pátrání po temné hmotě, výsledky však nejsou jednoznačné.
Přejděme nyní k medicíně.
Zjistilo se, že zřejmě pouhých pět mutací stačí, aby se z viru ptačí chřipky stal zabijácký patogen snadno přenosný i na člověka. Celkem nikdo nepochybuje o tom, že dříve nebo později se objeví chřipková pandemie, tyto výsledky ale ukazují, že její vznik je opravdu snadný. Samozřejmě, že všechny ty obavy z chřipkových pandemií se hodí i k tomu, aby na tom leckdo vydělal, čili strach bývá i uměle přiživován…
Zajímavý úspěch potenciálně zaznamenala genová terapie. Ukázalo se, že geny z mořských řas vpravené do sítnice oka umožňují slepým myším opět vidět nebo alespoň rozlišovat světlo od tmy. V rámci experimentů se pak dříve slepé myši dokázaly znovu naučit orientovat v bludišti pomocí zdrojů světla. Příslušné geny kódují protein citlivý na světlo, Channelrhodopsin-2. Řasy ho používají k tomu, aby dokázaly účinněji provádět fotosyntézu. Do postiženého oka se geny vpraví pomocí viru. Samozřejmě nepůjde o univerzální léčbu veškeré slepoty, ale nadějné se to zdá být u těch variant, které jsou výsledkem poškození fotoreceptorů.
Uskutečnil se další bioinženýrský projekt. V Austrálii bylo pokusně vypuštěno 300 000 komárů, kteří mají posloužit v boji proti horečce dengue. Tato choroba v tropech každoročně nakazí asi 100 milionů lidí a vezme si za rok kolem 40 000 obětí. V nedávné době byly případy nákazy zaznamenány v Buenos Aires i ve Francii. Vypuštění komáři Aedes aegypti – druh fungující jako přenašeči – nebyli geneticky modifikováni (to by se to asi schvalovalo desítky let), ale infikováni bakterií wolbachia. Takto upravení komáři by chorobu přenášet neměli být schopni.
Mechanismy přenosu bakterie wolbachia u komárů jsou z hlediska projektu výhodné; potomci infikovaných samiček jsou všichni infikovaní, kombinace infikovaný samec – neinfikovaná samice je neplodná. Wolbachia by se proto měla v populaci šířit. (Pokusy ukázaly, že když na počátku smícháte komáří populace 1:1, opravdu to tak funguje). Nyní se čeká na povolení provést celý pokus ve větším měřítku v Queenslandu na severovýchodě Austrálie, kde dnes horečka dengue představuje vážný problém.
Loni proběhly také další experimenty s geoinženýrstvím – v Británii vznikla pokusná „komínohadice“, která by mohla chrlit do vyšších vrstev atmosféry oxid siřičitý nebo sulfáty. Ty by přispívaly k tvorbě mraků, které odrážejí sluneční světlo a Zemi ochlazují. Prozatím se do atmosféry chrlila pouze voda, šlo o odladění technologie. Uvažuje se i o vypouštění kyseliny sírové z letadel.
Podobné pokusy budou v první fázi určeny spíše k regulaci místního klimatu. Celosvětové projekty by vyžadovaly globální dohodu, která je téměř vyloučena (pro různé oblasti/státy by bylo výhodné měnit klima jinak, protichůdně). Těžko říct, jak to bude fungovat, pochopitelně i změny provedené na jednom místě se mohou projevit na druhém konci zeměkoule (přičemž kauzalita nemusí být vůbec triviální). Budou výsledkem geoinženýrství mezinárodní spory, dočkáme se někdy třeba i „geoinženýrské války“, kdy budou vedle sebe realizovány protikladně působící projekty?
Viz také: Boj s hurikány a hadice do nebe
