"Obávám se, že se dožijeme dne, kdy už nebude naživu nikdo, kdo chodil po Měsíci," řekl americký fyzik Richard Gott v rozhovoru pro televizní stanici CNBC. Pokračuje: "Opuštění programu letů člověka do vesmíru by bylo tragickým omylem, je to však omyl, který pravděpodobně uděláme."
Jak známo, pravděpodobnost přežití nějakého biologického druhu závisí mj. i na jeho rozšíření. Druhy obývající větší území, nebo více od sebe oddělených oblastí, přežijí s větší pravděpodobností lokální katastrofu. Neplatí to jen v rámci Země a právě tento fakt by mohl lidstvo motivovat ke snaze zakládat trvale obyvatelné a soběstačné kolonie ve vesmíru.
V tuto chvíli však zájem o vesmír jaksi opadává. Vyslání lidí na Mars bylo plánováno pro rok 1982, ale tehdy k němu nedošlo a projekt byl zastaven. Potom začalo politické tání a demonstrační smysl takové výpravy byl stále menší. V roce 1989 prezident Bush údajně slíbil, že lidé stanou na povrchu Marsu v roce 2019, ale i tento plán je prý v ohrožení. Mars se tak lidstvu neustále vzdaluje.
Vrátíme se někdy k myšlence kolonizovat další planety? Řada lidí se domnívá, že k tomu určitě dojde a současná stagnace je pouze přechodnou záležitostí. Potřebná technologie bude časem levnější, naopak narůstající problémy (přelidnění apod.) budou silnějším motivem než dnes. Fakt, že se kosmický výzkum v tuto chvíli téměř zastavil (alespoň ve smyslu pronikání člověka do vesmíru) není z tohoto úhlu pohledu žádná tragédie.
Richard Gott je však jiného názoru. Ukazuje, že jednou zastavený směr vývoje civilizace nemusí být obnoven už nikdy. Číňané v době Kolumba zastavili svůj námořní program – a to, jak se posléze ukázalo, navždy.
Založení další kolonie ve vesmíru je důležité i z toho důvodu, že pozdější výpravy mohou vyrazit odtud (Gott uvádí jako příklad, že kolonie mají tendenci dále kolonizovat – třeba Spojené státy). Pokud bude kolonie nezávislá, je zde samozřejmě i možnost, že by přežila, pokud by byla Země zasažená náhlou katastrofou – to je opět onen biologický argument zmíněný v úvodu článku.
K založení soběstačné kolonie na Marsu by údajně stačilo pouhých 8 lidí. Potřebná hmotnost biosféry by v prvním "uzavřením" období byla asi 50 tun na osobu, v další fázi by se možná podařilo globálně ovlivnit celé klima Marsu (neboli ho terramorfovat – na toto téma jsme na Science Worldu psali již několikrát, může jít o zateplení planety přidáním skleníkových plynů do atmosféry, vyšlechtěním bakterií a sinic, které dokáží přežít volně na povrchu Rudé planety a posléze vytvořit globální ekosystém atd.). Aby byla zachována dostatečná genetická rozmanitost, mohou s sebou kolonisté vzít zmražené vaječné a spermatické buňky.
Zdroj: Richard Gott: Cestování časem v Einsteinově vesmíru, Argo a Dokořán, Praha, 2002
