„Ne frustra vixisse videar“ – „kéž bych se nejevil být tím, který žil zbytečně“, pronesl prý 24. října 1604 na smrtelném lůžku známý astronom, astrolog a alchymista Tycho Brahe předtím, než vydechl naposledy. I po více než 400 letech století je smrt tohoto dánského učence, pobývajícího na sklonku svého života v českých zemích, stále opředena tajemstvím.
Populární je v této souvislosti zejména historka o prasklém močovém měchýři v důsledku zadržování močení z důvodů přísné dvorní etikety. Dle příznaků popisovaných dobovými prameny se mohlo jednat o akutní urémii, značící poškození ledvin, svou roli mohl sehrát také močový kamének, zaseknutý v močové trubici. Uvažuje se však také o otravě, ať již záměrné, nebo následkem Tychonových četných a pro zdraví potenciálně rizikových alchymistických experimentů.
Ostatky Tychona Brahe, spočívající v hrobě pod podlahou pražského Týnského chrámu, byly poprvé zkoumány roku 1901 profesorem Jindřichem Matiegkou. Při té příležitosti byly odebrány vzorky kostí, vlasů a vousů, které byly v devadesátých letech 20. století převezeny do Dánska a podrobeny analýze na atomovém absorpčním spektrometru. Vědci ve vzorcích nalezli nepatrné množství arzénu, avšak relativně velké množství rtuti, jež mohlo být následkem případné otravy Tychona Brahe tímto těžkým kovem. Středověký učenec měl, jak známo, zalíbení v alchymii a také si údajně zahrával s rozličnými medikamenty na bázi rtuti. A stále zde byla možnost, že rtuť posloužila k tomu, aby nepohodlného alchymistu kdosi sprovodil ze světa.
Zejména kvůli nedokonalému očištění vzorků před vlastní analýzou bylo zapotřebí přistoupit k novému výzkumu, provedeného v nedávné době českými a dánskými vědci, na kterém se podílela také katedra antropologie PřF UK ve spolupráci s Ústavem jaderné fyziky AV ČR v Řeži. Hrob Tychona Brahe byl roku 2010 znovu otevřen a badatelé získali vzorky kostí, vlasů a také čtyř různých textilií, nalézajících se v blízkosti učencova těla. Veškeré získané artefakty byly nejprve důkladně dekontaminovány a vlasy byly rozděleny na pětimilimetrové fragmenty. Z jejich následného zkoumání za pomoci radiochemické neutronové aktivační analýzy (RNAA) a atomové absorpční spektrometrie s generováním studených par rtuti (CV-AAS) vyplývá, že ve většině vzorků koncentrace rtuti významně nepřekračují fyziologické hodnoty.
Také je patrné, že v posledních měsících alchymistova života příjem rtuti organismem postupně klesá. Porovnáním s hodnotami rtuti stanovenými u lidí po otravě rtutí lze usoudit, že v případě Tychona Brahe je tento scénář nanejvýš nepravděpodobný, ačkoliv k menším intoxikacím kupříkladu v průběhu alchymistických experimentů nebo s pomocí medikamentů či lektvarů dojít mohlo. Přesná příčina úmrtí Tychona Brahe tedy doposud známá není, středověkými alchymisty i traviči tolik oblíbené živé stříbro z ní však velmi pravdpodobně vinit nemůžeme.
Rasmussen, K. L., Kučera, J., Skytte, L., Kameník, J., Havránek, V., Smolík, J., Velemínský, P., Lynnerup, N., Bruzek, J. and Vellev, J. (2013), Was He Murdered Or Was He Not?—Part I: Analyses of Mercury in the Remains of Tycho Brahe. Archaeometry, 55: 1187–1195. doi: 10.1111/j.1475-4754.2012.00729.x
Zpracovala: Blanka Zámostná
Převzato z popularizační rubriky Přírodovědecké fakulty UK Praha, upraveno
