Za normálních podmínek je oxid hořečnatý bílá krystalická látka, která se používá třeba na pálení žáhy, proti pocení/klouzání rukou a nebo k elektroizolaci kabelů. Vědci z Berkeley Lab ale nyní pomocí syntézy vycházející z organokovových sloučenin dostali jinou a dosud neznámou formu této běžné látky. K výrobě nanokrystalu je třeba použít plynnou fázi a vázat páry na substrát, což umožňuje kontrolovat velikost krystalu a zachovat „nanoměřítko“.
Vzniklé nanokrystaly mají zajímavé vlastnosti, například po posvícení UV světlem modře září. To by mohlo mít smysl v osvětlovací technice, protože modré zářiče je jinak docela obtížné vyrobit (cílem není vlakové návěstidlo, ale složit pomocí RGB výsledně bílé světlo). Kromě optických vlastností by se tato forma oxidu hořečnatého ale údajně mohla používat i pro skladování oxidu uhličitého.
Zdroj: ScienceDaily
Poznámka: Využití jako lapače CO2 ovšem působí poněkud neefektivně (skoro jako snaha získat peníze na další výzkum, když jsou v kurzu klimatické změny), prostě vznikne uhličitan, tj. žádnou zvláštní kapacitu a schopnost takový krystal, zdá se, nemá (?). Jako široce používaná metoda se to zdá být strašně drahé, viz např. složitá syntéza této formy.
