Velice zajímavou aplikací transgenních organismů je chemická syntéza. Určitý druh umí např. vytvářet nějakou látku. Touto schopností následně obdaříme i druh jiný, u kterého budeme schopni procesu lépe využívat. Asi nejznámějším příkladem je kozí mléko obohacené o pavučinu :-).
Vlákna pavučiny jsou velmi perspektivním materiálem. Existuje ale řada problémů s chovem pavouků – jednak jsou závislí na živé potravě, jednak musejí být chování izolovaně, protože více jedinců se na omezeném prostoru navzájem sežere.
Pavoučí vlákno je prostě bílkovina a za její syntézu odpovídá jediný gen. Ten můžeme přenést např. kozám. Pokud to uděláme chytře (tj. přidáme další regulační sekvence), dotyčná bílkovina se pak bude vylučovat v mléce. Protein bude v této fázi rozpustný, vysrážíme ho změnou pH. Vlákno pak z chuchvalců získáme např. tehdy, když bílkovinu protlačíme tryskami a požadovaném průměru.
Jaroslav Petr uvádí, že nejžádanější vlastnosti má pro nás pavoučí záchranné vlákno, kterým se tito živočichové jistí. Některými vlastnostmi překonává i kevlar, z něhož se vyrábějí neprůstřelné vesty.
Extrémně elegantní využití transgenních technologií.
Zdroj: Jaroslav Petr: Klonování – Hrozba, nebo naděje, Paseka, Praha, 2003, http://www.paseka.cz
a další literatura
